Původ pojmu OSOBA
Zatímco slovanské jazyky pojem vyjadřují zpodstatnělým „o-sobě“,[2]
ve většině evropských jazyků se vyjadřuje odvozeninami z latinského
persona (patrně z etruštiny), což původně znamenalo masku, resp. z
řeckého προσῶπον prosópon, obličej nebo maska, kterou herec v
antickém divadle nosil na obličeji.[3] Později dostává význam osoby jako
(jedinečné) divadelní role a v křesťanské teologii se užívá v
diskusích o osobách (lat. personae, řec. hypostaseis) v Boží Trojici.
V západní církvi se objevuje latinské slovo trinitas (trojice) na počátku 3. století u Tertulliana. Jedná se o neologismus, který Tertullianus vyvinul, aby zároveň postihl trojici i jednotu (tres + unitas). Tertullianus také zavádí pro Otce, Syna a Ducha svatého označení persona, osoba.
1
