Jak jinak? Tak, že nejenom proklamují, ale doopravdy si uvědomují, že
jejich víra je víra, a ne vědění nebo dokonce daná pravda. Tvým
žvástům, jako že víra přechází v pravdu, protože věřící se na to,
čemu věří, zcela spoléhají, by se vysmáli. Nebo nad nimi spíš
zaplakali…
„ten vedec, ktorý má 3 práce v Nature, chodil pravidelne do kostola,
i ku eucharistii…“
Děláš, jako by v Nature publikovali jenom (nebo hlavně) takoví. To je to
jediné co na tom ateistovi vadí. Tvé kydy, že věda potřebuje víru v boha.
Nepotřebuje, potřebuje kritické racionální myšlení! Věřící vědci
jsou OK, OK nejsou fanatici, kteří nám neustále cpou, jak jsou ti věřící
někde „výše“, ve vědě nebo kdekoliv jinde. To nám vadí. Ne ti
věřící, kteří vědí, že jsou věřící, ale věřící, kteří si
myslí, že to, čemu nominálně věří, reálně vědí. A tudíž všichni
ostatní se dle nich buď mýlí nebo lžou, a podle toho je třeba přistupovat
k jejich názorům. Ty k možnosti, že bůh neexistuje, nepřistupuješ ani
jako k rovnocenné, natož jako k té, která logicky platí, dokud vaše víra
bude jen vírou, tj. dokud někdo nedokáže, že to, v co věříte, je pravda
a ne jen zbožné přání. Další kostička do skládačky toho, jaký jsi
„vědec“.