Právě někdejší fixní idea Svaté Rusi (potažmo Sovětského svazu) jakožto Třetího Říma či předvoje lidstva − resp. ruského bohatýra jakožto spasitele světa – kterou můžeme, obrazně řečeno, znovu stále častěji číst mezi řádky v dílech ruských literátů i v proklamacích politiků, je nebezpečná nejen pro sousední národy, ale i pro samotný národ ruský, jenž by se měl raději zamyslet nad tím, zdali spíše nebyl Sojuz nerušimyj Třetím Kartágem.
Však právě na tuto ideu reaguje již v polovině 19. stol. s obavami markýz de Custine slovy „Chtějí vládnout světu dobýváním. Zamýšlejí obsadit země jim přístupné ozbrojenými silami a odtud utlačovat hrůzou zbytek světa. Rozšíření moci, o němž sní, není žádným způsobem soudné či morální, a pokud jim je Bůh daruje, bude to bída světa.“[41] Jako by předznamenával vznik oné Říše zla, kterou byl Sovětský svaz.

společně s Kirillem