Religionisté ale nemohou nijak zahrnout prvek subjektu, tedy "já", to je již věcí praktikování... jak člověk či společenství praktikuje tedy žije ve smyslu duchovním život Jak se organizuje, jak se kultivuje či rozvíí samo sebe tak aby její členové a také prostředí žili harmonicky. To je ten duch společenství... a udrování ducha společenství lze nazvat náboženstvím. My věřící věříme že existuje nadřazený Duch... který je schopen vytvořit harmonické dobré vztahy...a vede k dobrému. A samozřejmě pak existují různé osobní zájmy, oddělování se a vydělování či snahy o lepší pozici toho či onoho které nejsou v zájmu celku (Ducha)

,