Ještě než Španělé pokořili dvě největší říše Ameriky, Aztéckou
a Inckou, rozběhla se debata o tom, co jsou vlastně indiáni zač. Z
dnešního pohledu je to směšná otázka – jsou to lidé jako my. Jenže na
začátku šestnáctého století to tak jasné vůbec nebylo.
Tři dny před Vánoci roku 1511 vystoupal dominikánský mnich Antón de
Montesinos, misionář v dnešní Dominikánské republice, na kazatelnu a
obvinil Španěly z utlačování, trápení a zabíjení indiánů. Rozvířil
tak diskusi o tom, jak by se dobyvatelé měli chovat k pokořeným indiánským
kmenům a státům.
V chaosu dobývání Ameriky ale misionářům začalo docházet, že masakr
nemůže pokračovat dál, že nelze indiány nutit k otrocké práci a de facto
tak vyhlazovat celá etnika. Důležitým místem, kde se myšlenky dominikánů
a Antóna de Montesinos rozvíjely, byl klášter svatého Štěpána v
Salamance, městě, v němž dodnes stojí nejstarší španělská
univerzita.
Toho docílili v roce 1537, kdy papež Pavel III. na základě dopisu
dominikána Juliána Garcése, biskupa z mexické Tlaxcaly, vydal bulu Sublimis
Deus. Ta uznala, že pokřtění indiáni mají stejná práva jako Španělé.
Obránci indiánů tak dostali dokument, který konečně uznával domorodé
Američany za lidi.
https://zoom.iprima.cz/historie/indiani-jsou-lide-jak-na-to-spanele-prisli
antiRus český web, bacha na to!