Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Co takhle přepsat tuto bajku tak, aby skeptik hovořil více jako skeptik a věřícího vykreslím trochu radikálněji a méně vlídně, zhruba podle toho, co jsem se od věřících dozvěděl na různých fórech a v debatách. Takže:

Skeptik: Věříš v život po porodu?
Věřící: V nějakém smyslu ano. Občas si nejsem jistý, jakou podobu by takový život měl mít a jak by vlastně měl vypadat, ale protože si uvědomuji svoji konečnost, ze které mám strach, chci věřit, že to nakonec po porodu dopadne dobře a že porodem to nekončí.
Skeptik: Ano, to je hezké přání, ale nejsem si jistý, jestli tomu tady něco nasvědčuje. Stejně jako ty, i já si uvědomuji svoji konečnost, což není zrovna příjemný pocit, ale z toho, co zatím vím, je tohle jediný život, který máme. Tady, v plodové vodě a s pupeční šňůrou, obklopeni děložní stěnou. To je taky ten důvod proč ten čas, který tady máme, chci prožít užitečně a vedu s tebou tuhle rozpravu, abychom se nenudili, protože uznej, co je to za život pořád tady jenom do sebe beze slova vrážet a čekat na porod.
Věřící: To je od tebe sice hezké, ale tu pravou moudrost a lásku dostaneme stejně až od matky. Co je naše mysl proti té její?! A dobře ti radím, abys v ni už taky uvěřil, jinak se ti může stát, že až přijde porod, opustí tě, dá tě do kojeňáku, kde budeš na věky trpět, zatím co se o mě bude starat, milovat mě, houpat mě v kolébce a kojit mě.
Skeptik: Pokud mě matka tak miluje, jak říkáš, pak nechápu, proč by mě měla dávat do kojeňáku za to, že jsem v ni nevěřil, když jsem o ní nebyl přesvědčen. Pokud mě miluje, potom pozná a pochopí důvod mých pochybností. Koneckonců, jsem její syn stejně jako ty. Ta matka, o které mi tady vykládáš je jenom jedním z mnoha vysvětlení. Vždyť ani nemáš žádný důkaz pro to, že zrovna tahle jedna matka, ve kterou zrovna ty věříš, fakt existuje.
Věřící: Existuje! Je krásná, milá, má světlé vlasy, hnědé oči, ráda si lakuje nehty na červeno, čte knihy od Viewegha, a mluví čtyřmi světovými jazyky! Matka je všemocná a vševědoucí a proto ti dobře radím, abys ve vlastním zájmu nechal těch pochybností a přijal ji do svého srdce, jinak se od tebe odvrátí!
Skeptik: Pro nic z toho nemáš důkaz. Naše matka může být klidně nějaká nezletilá holka na drogách, co s bídou dá dohromady větu v mateřském jazyce, a kterou někdo zbouchl někde za garáží a ona nás po porodu dá do kojeňáku oba a bude úplně jedno jak moc jsi v ni věřil.
Věřící: Tohle je ale rouhání! To odporuje dogmatům, které jsem stanovil!
Skeptik: S našimi současnými možnostmi poznání je to úplně stejně pravděpodobná varianta.
Věřící: Sakra chlape, copak nevidíš všechnu tu krásu kolem nás? Jsme tady dva mimísci v teple, v bezpečí, máme tady pupeční šňůry, které nás živí, čvachtáme se tady v plodové vodě! Čí tohle může být dílo, když ne dokonalé vševědoucí a všemohoucí bytosti, která nás miluje a celé nám to tady takhle stvořila?
Skeptik: Tohle je argument z nevědomosti. Musí ta bytost být nutně tak dokonalá? Protože, když vidím, jak se ti ta pupeční šňůra obtáčí kolem krku, nepřijde mi to jako úplně dokonalá věc. Možná že ten porod u tebe neproběhne úplně hladce. Celá tahle děloha, pupeční šňůry, placenty atd. se prostě mohla vyvinout spolu s námi, jako přirozená vlastnost světa, ve kterém jsme. Proč za tím hledat nějakou dokonalou všemocnou bytost?
Věřící: Chceš mi snad tvrdit, že tohle všechno je náhoda? Že žádná matka není? Nebo že jsme snad nechtěné děti?
Skeptik: I to je možné. V současnosti to nemůžeme ničím doložit. Pokud něco po porodu je - a já neříkám že nutně není - pak se to dozvíme. Ale je pošetilé si myslet, že zrovna tvoje představy a dogmata jsou pravdivé, když pro ně nemáš v ruce vůbec nic. To, že v něco opravdu moc věříš, není to samé, jako kdybys to věděl. Myslím si, že jestli nějaká matka opravdu existuje a my se s ní setkáme, bude to mnohem úžasnější a poučnější zkušenost, než to, co o ní jenom tak z luftu tvrdíš ty. Ale dokud nemůžeme nic dalšího zjistit, musíme počítat i s tím, že po porodu třeba nic není.