,
Ze Slovníku analytické psychologie:
Vize (lat. visio: vidina, zjevení; videre: vidět, také ve smyslu poznat, vědět) znamená vnitřní vidění, zjevení před duchovním okem. Jung se zabýval ve svém životním díle vizemi mnoha mystiků a jiných osobností, jako je např. Angelus Silesius, Mikuláš z Flüe, Ignác z Loyoly, Petr a Pavel, Swedenborg, Nietzsche, Schiller, velmi podrobně vizemi Zosima, gnostika, přírodního filozofa a alchymisty ze 3. století.
Vize chápe jako „sebevnímání libida v podobě symbolů“ (srov. Jung, GW 5, § 255). Vize je formou projevu fantazijní činnosti a je to autonomní psychický fenomén. Proto má velmi blízko ke snu, fantazii a halucinaci a lze ji také příslušným způsobem zpracovat. Vize je „jako sen, ale v bdělém stavu“. Vystoupí z nevědomí vedle vědomého vnímání a není ničím jiným než momentálním vpádem nevědomého obsahu do kontinuity vědomí (Jung, GW 8, § 581). Jung odmítá považovat vize na základě racionalistického postoje za „patologické“ a interpretovat je redukcionisticky. „Sny nebo vize jsou přesně tím, čím se jeví. Nejsou zamaskováním něčeho jiného. Jsou produktem přírody, to znamená věcí o sobě, bez jakékoliv vnější motivace.“ (Jung, GW 11, § 136)
Psychodynamickým základem vize je přítomnost značného napětí protikladů mezi nevědomím a vědomím a energetický spád z nevědomí do vědomí; vize tehdy vnikne do vědomí jako autonomní manifestace smyslu, vyvolá rozvrat dosavadních vědomých zaměření a dá životu nový směr, podobně jako např. v Novém zákoně vize Saula, z něhož se po vizi stává Pavel. V dávných kulturách byly vize vyhledávány a využívaly se jako prameny poznání. Za tímto účelem je možné prostřednictvím různých postupů – například půstem nebo izolací – navodit abaissement du niveau mental a vytvořit tak předpoklady pro vznik vize. Rovněž alchymisté toužebně očekávali vize během alchymického procesu a usilovali o ně; vize jim měly dopomoci ke zjevení hledaného. „V těchto vizích vystupují ty obsahy, které alchymisté nevědomě projikují do chemických procesů a na nich je pak vnímají, jako by to byly vlastnosti substance.“ (Jung, GW 13, § 392)
Prožít vizi předpokládá určitý postoj jáského vědomí, a sice postoj žensky-přijímající. Obsahy vizí mají povětšinou numinózní charakter a mohou vyvolat hluboký emocionální otřes v já, které je prožívá. Často mají vize nadosobní význam, symbolizují například náboženská nebo kosmická témata. Jestliže se religiózní vize vyjadřují a tradují ve své genuinní podobě a nezpracované, často na nich nevědomě lpí heretická složka, neboť kompenzují jednostranná (individuální i kolektivní) hlediska: „Jen svatí mají ďábelské vize.“ (Jung, GW 11, § 791) Vzniká pak nebezpečí, že se původní vize reinterpretuje ve smyslu převzatých představ, protože bezprostřední a ohromující archetypová zkušenost může vyvolávat naléhavou potřebu propojit archetyp s již známými religiózními obsahy.
