,
Zrovna jsem zdědil dům po dědovi, když válka začala. V jistém
atraktivním městě našeho kraje. 
Byl prázdnej, tak co s ním… Nabídl jsem ho jisté
místní církvi, která ubytovávala uprchlíky ze spřáteleného sboru ve
válečné zóně. 
Moje rodina
fandí Rusku a byli na mě naštvaní. 
Jenomže to tam bylo tak, jak tam
дедушка zemřel. 
Zástupce sboru mi řekl, že ti uprchlíci jsou zvyklí na vyšší komfort.
Děda nepotřeboval k životu myčku
nádobí ani teplou vodu v kuchyňské lince… 
Tak zůstal dům prázdný. “Díky”
tomu tam teď probíhá rekonstrukce a výhledově se tam budeme stěhovat my.
Konec slohové práce.
