záleží za co ho vlastně odsoudili...
Bruno tvrdil, že ani Slunce není středem vesmíru, že je hvězdou v obrovském prostoru, který byl nazván sluneční soustavou. A vesmír považoval za prostor nekonečného počtu hvězd. Když se teologové ptali Bruna, a kdeže je vlastně Bůh, odpověděl: „Nikde nebo v nás.“ Člověk může poznávat i nejvyšší zákony podle nichž si může utvářet vlastní život. To však byla myšlenka na hony vzdálená od náboženské víry a proto ji nepřijal ani Oxford. Bruno musel odejít zpátky do Paříže, kde svým výkladem Aristotela popudil celou Sorbonnu. Neúprosný vykladač pravdy se znelíbil i v Marburgu, jenom ve Wittenbergu našel porozumění u luteránů, ale kalvinisté proti němu bouřili.
Sod z Brunem neřešil vědecké problémy kolem vesmíru řešil výhradně jeho hereze.