,
Bruno tvrdil, že ani Slunce není středem vesmíru, že je hvězdou v obrovském prostoru, který byl nazván sluneční soustavou. A vesmír považoval za prostor nekonečného počtu hvězd. Když se teologové ptali Bruna, a kdeže je vlastně Bůh, odpověděl: „Nikde nebo v nás.“ Člověk může poznávat i nejvyšší zákony podle nichž si může utvářet vlastní život. To však byla myšlenka na hony vzdálená od náboženské víry a proto ji nepřijal ani Oxford. Bruno musel odejít zpátky do Paříže, kde svým výkladem Aristotela popudil celou Sorbonnu. Neúprosný vykladač pravdy se znelíbil i v Marburgu, jenom ve Wittenbergu našel porozumění u luteránů, ale kalvinisté proti němu bouřili.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení