Lze tuto ideologii rozdělit do pěti klíčových rysů:
Redukcionistický kriticismus náboženství – Náboženské systémy jsou
vnímány výhradně jako iracionální, regresivní nebo škodlivé ideologie,
bez ohledu na jejich historický či filozofický význam. Využívá se
metodologický redukcionismus, který složité společenské jevy vysvětluje
jednostranně a negativně.
Demonizační narativ – Historie náboženství a náboženských institucí je interpretována prostřednictvím selektivního přístupu, který zdůrazňuje výhradně negativní aspekty (např. násilí, útlak, manipulaci), přičemž pozitivní faktory jsou buď ignorovány, nebo znehodnoceny jako vedlejší efekty.
Historický presentismus – Uplatňuje se anachronické hodnocení minulých událostí podle současných etických a společenských standardů. Negativní historické události, jako jsou křížové výpravy nebo inkvizice, jsou interpretovány jako inherentní důsledky náboženství, zatímco dobové kontexty jsou opomíjeny.
Literalistická a selektivní exegeze náboženských textů – Písmo je interpretováno rigidně a vytrženě z kontextu, bez ohledu na teologickou hermeneutiku či historicko-kulturní souvislosti. Důraz je kladen výhradně na kontroverzní nebo zdánlivě nelogické pasáže, přičemž jejich teologické a filozofické výklady jsou odmítány jako apologetické.
Strukturální negace náboženské identity – Náboženství není
vnímáno jako legitimní součást individuální či kolektivní identity, ale
spíše jako forma sociální indoktrinace. Věřící jsou v rámci této
ideologie často stereotypizováni jako oběti nevědomosti nebo nositelé
zastaralých hodnotových systémů, čímž je jejich pozice v intelektuální
či morální debatě a priori znehodnocena. 
