,
Ano, na jedné straně "vysoce kvalitní" právníci, na straně druhé "opatrní" policisté a vyšetřovatelé.
Připomnělo mi to případ soudního znalce z Londýna 19. století, který si získal takový věhlas v odbornosti a svou rétorikou, že se mu lidé báli odporovat.
No a ještě jeden příklad, tentokrát z konce 20. století z USA. V něm
byl odsouzen jeden černoch ze znásilnění, z pokousání a z vraždy na
základu otisku svého chrupu (zubů) v pokožce oběti. Obětí byla
běloška.
Expert při soudu prohlásil, že otisk zubů v pokožce oběti je na 100%
identický obrazem chrupu souzeného. Po dvaceti letech došlo na základě
nového vyhodnocování starých "důkazů" zjištěno mladším expertem, že
ta starší expertiza byla chybná. Právník nevinně odsouzeného navázal
kontakt s tím starším expertem a informoval ho o nové expertíze. A teď to
příjde. ten starší expert přiznal, že měl už tehdá určité
pochybnosti, po rozsudku (doživotní trest) si své expertizy opětovně
prozkoumal a došel k názoru, že byly špatné, že byl odsouzen nevinná
člověk, ale že si to nechal pro sebe, protože žil z těchhle "neomylných"
expertíz a bál se ztráty své důvěryhodnosti a vystavení posměchu.
Přiznal (v této době už měl přes 60.), že je rád, že došlo k revizi a
že byl obžalovaný propuštěn a odškodněn.
To byl jeden z případů USAmerického seriálu "Medicinální
detektivové".