Křesťané musí pomáhat a tak řekla křesťanka Merklová "wir schaffen
es" a otevřela brány invazi z Asie a z Afriky. Dokonce hodný papež té doby
si vzal patronát nad několika desítkami, naložil je do autobusu, zavezl do
Itálie. Ubytoval je ve Vatikánu? Ale kdeže, předal je italským úřadům,
ať se o ně postarají. **
Jiní křesťané, tentokrát v Rakousku, vítali tyhle chudáky jdoucí pěšky
z Řecka do Rakouska na Rak-Chorv hranici, organizovali autobusy a odmítali
registraci s otisky prstů těmhle invazorů. "To nejsou žádní zločinci"
povídali křesťané a tak umožnili invazorským chytrolínům třeba i
desetkrát požádat o azyl, pokaždé pod jiným jménem a těšit se z
přílivu bohatství, za které umožnili svým příbuzným a přátelům se
také dostat do křesťanského ráje, ve kterém se nemusí pracovat a žije se
blaze.
Morálka a dokonce i bůh ukládají povinnost zachraňovat a pomáhat lidem v
nouzi, to je OK, ale rozumný člověk se snaží v těch armádách invazorů
vyhmátnout lháře, podvodníky, zločince, prospěcháře ... a ten azyl jim
odmítnout a poslat je tam, odkud přišli.
No a vyloučené lokality v Česku a na Slovensku jsou též známé, řádí v
nich ovšem občané dotyčné republiky a vlády těchle republik nehnou ani
prstem pro nápravu, pro výchovu, prostě pro civilizaci oněch občanů.
** v roce 2004 jsem byl ukecán přítelem a tak jsme jeli do Bibione. Hotely kolem pláže, jeden slunečník s lehátky vedle jiného. No a tak si člověk hoví ve stínu slunečníku a mezerami v lese slunečníků zahlédne i moře, tak špinavé, že se do něj nedalo vstoupit. No a z toho hovění tě vytrhne jeden černoch za druhým a přemlouvá tě, abys si koupil hodinky, bižutérii, baterky, ručníky, plavky, ploutve, boty ... Můžeš říct desetkrát, že nic nekoupíš, nemáš šanci. Akorát když dvakrát za den projedou kolem carabiniéři , tak černoši na potřebnou dobu zmiznou.
