Víte, já opravdu, ale opravdu nemám rád násilí. Násilí je hrozné,
špatné, nikdo ho nemá rád. Je strašlivé. A proto když jsem včera večer
procházel parkem – a mimochodem, byl to krásný park, skvělý park, jeden z
nejlepších, co jsem kdy viděl – viděl jsem muže znásilňujícího ženu.
A ona ho škrábala nehty a kopala podpatky. Takže jsem udělal to, co by
udělal každý inteligentní člověk: vzal jsem pepřák a nastříkal ho
ženě do očí – bylo to neuvěřitelné, všichni říkali, že to bylo
neuvěřitelné – a pak jsem jí ještě držel ruce, aby se nemohla
hýbat.
A víte co? Najednou bylo po všem! Násilí skončilo, žena přestala bojovat,
jen tiše vzlykala. A ten skvělý muž dodělal, pro co přišel. A tím
násilí skončilo. Úžasné, že? Poděkoval mi ten skvělý chlap, říkal,
že ta žena mu vždycky patřila, že je součástí jeho domácnosti a
vždycky bude – což, upřímně, já tomu rozumím, opravdu tomu rozumím.
A já se chvíli zamyslel – víte, já přemýšlím, já mám ten nejlepší
mozek, říkají to všichni – a ptám se: „Ví můj přítel Vladimir, co
dělá?“ A víte, co udělá? On jí otříhá ty ostré nehty, sundá ty
podpatky – ty strašné, hrozné podpatky – a zajistí ji u sebe doma
neutralitu.
A výsledek? Skvělý mír, nádherný mír. A víte, kdo to udělal? Já.
Protože kdybych tam nebyl, kdybych to neudělal, bylo by tam dál hrozné
násilí, úplná katastrofa. A všichni mi říkají: „To bylo geniální, to
bylo to nejlepší řešení.“ A já říkám: „Já vím.“
Nikdo nedělá mír tak dobře jako já.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
3
