,
Souhlasím s tím, že etika a pravidla, která si lidé stanovují, jsou
důležitou součástí naší civilizace. Ale odkud se vlastně vzala ta
schopnost tvořit pravidla a chápat jejich smysl? Mohli jsme mít nějakou
předlohu – možná přirozené instinkty, sociální potřeby, nebo dokonce
něco vyššího, co nám tento potenciál dalo. A co když jsou právě
pohádky jedním z odrazů této snahy pochopit svět a dát mu smysl? Pohádky
často odrážejí naše hodnoty, ideály a touhu po spravedlnosti, takže je
možné, že hrály svou roli i v utváření pravidel a norem.
Zůstává ale otázka, k čemu všechna ta pravidla vlastně směřují. Má to
nějaký hlubší smysl? A pokud ano, může za tím být nějaký plán? Kdo by
mohl být tím, kdo tento plán určil?
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
