Tak psychologický výklad (či paradigma) je postaven na tom, že náboženské pojmy a příběhy nepopisují realitu vnější, ale realitu vnitřní, tj. nepopisují věci a dění venku ve světě, ale věci a dění v psychice a jsou tedy způsobem vyjádření struktury a dynamiky psýché. Takhle k náboženství přistupuje typicky hlubinná psychologie. Takový přístup umí vysvětlit spoustu věcí včetně toho, proč je náboženství už od prvních počátků objevení se člověka rozšířeno po celém světě a proč nemizí ani v dobách nástupu racionalismu. Zatím se obor hlubinné psychologie nachází na okraji psychologického vědního proudu, protože tyhle a jiné věci se velice nesnadno prokazují objektivními metodami, ale s jistotou můžu říct, že se postupně s nárůstem poznání (jsme s psychologickou vědou teprve na začátku) dostane do pozice hlavního proudu.
Archaické paradigma = archaický způsob pojetí či náhledu. Např. pojímat dneska duševní poruchy jako činnost duchů, jak tomu bylo v minulosti (a je tomu i v bibli), je dneska už překonané, archaické. Archaická je víra v nehmotné bytosti (být nehmotný je fyzikální nesmysl, natož ještě být taková bytost) a archaický je tedy i tradiční, metafyzický výklad náboženství, tj. klasická teologie (třebaže je stále nejrozšířenější a psychologicky vzato na tom zase není nic špatně).

,
