To bys mohla ještě přihodit legendu o Teirésiovi, která se k tomu
váže, viz klasik:
Po Orfeovi, Kadmovi, Oidipovi a Amfiarovi jsou velikými, mythickými
postavami magického kněžství v Řecku Teiresias a Kalchas, avšak Teiresias
jest nerozumným aneb nevěrným zasvěcencem. Jednou nalezl dva hady do sebe
spletené a domnívaje se, že spolu zápasí, oddělil je od sebe ranami holí:
neporozuměl symbolu hole, chtěl odděliti od sebe síly přírody, vědění a
víry, inteligenci od lásky, muže od ženy. Viděl je jen jako spolu
zápasící, pokládal je za soupeře, a chtěje je odděliti, poranil je,
čímž ztratil svoji vlastní rovnováhu: chvíli byl mužem, chvíli ženou,
nikdy nejsa dokonalý a manželství bylo mu zapovězeno. Zde jsou zjevena
veškerá tajemství universální rovnováhy a zákona stvoření. Lidský
androgyn dokazuje, že muž a žena oddělení od sebe jsou neplodní stejně,
jako náboženství oddělené od vědy, inteligence bez lásky, mírnost bez
síly, milosrdenství bez spravedlnosti a obráceně. Harmonie roste analogií
protikladů; nutno je odlišiti, aby mohly býti spojeny, nesmí se však
odděliti, aby byla umožněna volba mezi nimi. Říká se, že člověk
kolísá neustále mezi bílým a černým a klame se vždy. Musí tomu tak
býti, neboť viditelná, skutečná postava vzniká ve spojení, nikoliv ze
smíšení černě a běli. Tak spojují se všechny protiklady přírody a kdo
je chce odděliti, propadá témuž trestu jako Teiresias. Jiní praví, že
oslepnul, poněvadž překvapil nahou Athénu, což znamená, že znesvětil
mysterie: jest to jen jiná alegorie pro tentýž symbol.
Zmiňuje ho i Dante ve své Božské komedii:
40 Viz Teiresia! Podobně své pudy
41 též proměnil, když z muže stal se ženou,
42 že změnily se všechny jeho údy.
43 A udeřit pak zase před proměnou
44 musil dva v sebe zapletené hady,
45 než kůži měl zas mužsky ochmýřenou.
V poznámce k 40. verši stojí:
Teiresiás - v bájích thébského okruhu a antických tragediích na ty
náměty slepý věštec. V Proměnách (III.) čteme, jak se na sedm let
proměnil z muže v ženu.