Já jsem taky nikdy nic neviděl, byl jsem tedy v pubertě, ale mí rodiče i brácha viděli. Prý se musíš dívat jakoby skrz to do dálky. Ale jakkoli jsem to zkoušel, nic jsem neviděl.
Já jsem taky nikdy nic neviděl, byl jsem tedy v pubertě, ale mí rodiče i brácha viděli. Prý se musíš dívat jakoby skrz to do dálky. Ale jakkoli jsem to zkoušel, nic jsem neviděl.
je zajíavé, že dnes už vidím. taky se mi zhorši zrak. Zkusila jsem pár 3D obrazů a hned jsem do nich vstoupila, úplně se mi z toho zamotala hlava. Přepínán mezi normální a 3D viděním u mě způsobuje závratě
My už ty knížky nemáme, takže nemám možnost to vyzkoušet. Teď už bych snad asi věděl, jak na to.
Skrz do dálky se mi neosvědčilo. Osvědčilo se mi hrát si s „rozdvojováním“ pohledu. Jak se podíváš třeba na prst, a vidíš ho dvakrát. Tak přesně takhle jsem čuměl do toho obrázku a rozdvojoval si ho. A při určitém stupni rozdvojení to na mě vystoupilo. A pak už to drželo, nezrušilo to ani krátké mrknutí. Ale krátký pohled stranou, a člověk to musel lovit znova.
jo, přesně... pohle dstranou to zploštil a bylo nutné to opět znvu chytnout a prohloubit, z toho se mi točí hlava.
jo to jsem myslím taky zkoušel, ale nešlo mi to. Asi jsem to dělal
špatně, byl jsem mladej a nezkušenej. Teď už by mi to snad jít mohlo.