To si přečteš v každé učebnici psychologie. Emoce jsou instinktivními (vrozenými a taky neuvědomělými) regulátory chování. Instance já představuje druhý regulátor chování, který je fylogeneticky (evolučně) daleko mladší.
To si přečteš v každé učebnici psychologie. Emoce jsou instinktivními (vrozenými a taky neuvědomělými) regulátory chování. Instance já představuje druhý regulátor chování, který je fylogeneticky (evolučně) daleko mladší.
"Psycholog, psychoterapeut a autor knihy Všímavost a soucit se
sebou Jan Benda vysvětluje, že opravdové
sebepoznání (poznání našeho Já) nám umožňuje vymanit se z nezdravých
emočních schémat a také nalézt intimní blízkost s
druhými. .{color: red}"
Takže si své emoce dokážeme regulovat pokud poznáme své já do "hloubky" -
AŽ K EMOCÍM - tak že poznáme celé své já - kdo to nedokáže, tak není
zcela zdráv.
Regulovat ano, ale nepřímo. To už jsem psal. Protože nejsou činností našeho já.
Jak nepřímo - snad přímo, ne?
Jde o povahu - někdo si řekne, že se na tom pohřbu nerozpláče a "ustojí
to" - jiný si řekne to samé, ale "neustojí to".
No právě, toho druhého pláč přemůže. Protože emoce nemáme pod přímou kontrolou.
Nechápeš, že je jedno, jestli je máme, či nemáme pod kontrolou - je to součástí toho našeho já - je to "vizitka" já - ukazuje osobnost/já v "celé jeho nahotě"
opravdové sebepoznání (poznání našeho Já) nám umožňuje vymanit se z nezdravých emočních schémat a také nalézt intimní blízkost s druhými....formuloval by som to inak: - že je to poznání našeho "já" je skrz obnaženie svedomia je to poznanie seba vo svedomí a v srdci, svedomie vždy "kričí", srdce potvrdzuje svedomie....zmena vo svedomí v prospech dobra a lásky otvára srdce pre to, aby sme si viac všímali iných, nie seba...
Ano - to je další stránka toho já - s tím se počítá, ale mi to teď bereme z jiného "uhlu".
Tohle dokážeš pouze zklidněním myslí různými způsoby viz meditace třeba