Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Uvědomit si, že nejsem víc, než kdokoliv jiný není pokora, nýbrž realita, která ovšem vyžaduje morální vlastnosti jedince, zeiména empatii a solidaritu.
Koření se - znamená podřízený a žadonící postoj zamindrákovaného člověka k jinému člověku. Člověk s poraněným sebevědomím se koří a koří až se z toho celej pokokoří. Pokořený se nesmí ani podívat svému pánovi do očí, musí se jen hrbit, mluvit potichounku, a to jen, když je tomu pánem vyzván a šoupat tiše bačkorama.

Takhle si pokoru představuje pýcha. Pokora v srdci je nepovyšování se (nevznášení nároků na svou velikost).
Zamindrákovanost a poraněné sebevědomí je důsledek pýchy, protože pýcha indukuje méněcennost. Pokorný člověk je nezná.

Já osobně chápu "pokoru" úplně jinak. Jako velmi pozitivní vlastnost.
Jako schopnost vidět pravdu, přijímat pravdu a žít pravdu. Pokora se otvírá celé skutečnosti, nic neubírá a nic nepřidává. Pokorný člověk je bytostný realista: říká ano skutečnosti, jaká opravdu je, jak jí zakouší. „Přijmi to s pokorou“, znamená: Přijmi to takové, jaké to je, pravdivě.
Pokorný člověk ví, kým je. Je si vědom svojí reálné hodnoty,
Proto se o svoji hodnotu nebojí.
Pokorného člověka je těžké urazit. Pokora umí uctivě a s laskavostí označit i nesprávné věci a přitom usiluje o konstruktivní přístup.

V žádném případě to neznamená to, co píšeš - podřízený a žadonící postoj zamindrákovaného člověka.

(možná že ta rozdílnost v chápání pojmů je způsobena okolím, v kterém žijeme, literaturou, kterou čteme - tady kulturou, kterou prožíváme. Všimla jsem si toho i u jiných pojmů)

Moc pěkně jsi to řekla a zcela souhlasím.

Podle me je pokora prijeti, sam sebe, ale i jinych, hledani pokory je snad nevyssim ukolem cloveka na zemi. Je to ale i nejvyssi forma lasky k bliznimu, v zaveru nasleduje odpusteni.

jj, pokora je obecně přijetí skutečnosti (tedy věcí tak jak se mají), její nepozměňování pod vlivem nějakých svých nároků.
Výrazem pokory je láska k bližnímu či soucit se vším živým (jak to formuluje budhismus).
Pokora představuje přirozený stav mysli - čím více je člověk pokorný, tím méně má vnitřních omezení, tím více je sám sebou, tím více dovede realizovat svůj potenciál, tím plnější je jeho prožitek světa či bytí (žít znamená prožít) - proto je nastolení absolutního stavu pokory cílem náboženství. Pokora (láska) spojuje protiklady.

Ja uz vim, presvedcila jsem se o tom, ze nalezenim pokory se oteviraji nove sance, ta povestna dvirka, bez pokory to snad ani neni mozne, zacnou se dit "zazraky", na ktere spousta lidi neveri. Nase cesta je poseta ukoly, spojenymi s hledanim pokory ..a tak se neustale zlepsujeme ...a to je asi nase poslani..

Začnou se dít zázraky? Jako třeba že pokorným Fátimčanům se předvedla vyjevená Mária a bůh jim k tomu zatřásl Zeměkoulí?
V Lourdech jsou zázraky na denním pořádku, pokorní chromí zahodí berle a jsou si zaběhnou maraton, pokorní slepí najednou obdrží orlí zrak a amputovaná noha pokorného cukrovkáře znovu naroste. Opravdu?

Za ta léta od dětem vyjevené Marušky v lourdské jeskyni, bylo Vatikánu nahlášeno před šest a půl tisíce zázračných uzdravení, Vatikán na oplátku uznal jen 70 z těch tisíců "zázraků".

Statisticky je na Zeměkouli víc spontánních uzdravení na Pozemšťana, než v Lourdech z těch šest a půl tisícovky k těm davům, které Lourdy navštívily. Jinak řečeno má ochořelý/lá větší naději na spontánní uzdravení když se Lourdám vyhne obloukem (včera v TV "Terra X").
Spontánní uzdravení je takové, pro které školní lékařství nemá vysvětlení a nezná proces, jak ho uměle navodit.

Tupý blábol.

ad Ondi
jako sekularni humanista povazuji tradicni krestanskou veroukou zpritomnovany vyznam pokory za humanitu ponizujici - jeji opak, pycha, je to, co nas (predevsim atheisty) podle ni oddeluje od Boha, takze nasledkem toho kuprikladu neuznavame nasi spatnou lidskou prirozenost - kuprikladu v Listu Koloskym je vyraz pouzivany pro pokoru nikoliv nahodou jinde prekladan jako PONÍŽENOST MYSLI - nabozenstvi implikujici nasi zkazenost a z toho vyplyvajici potrebu pokory pro nasi spasu mam i diky tomuto za civilizaci jednoznacne neprospivajici

Přesně tak, svět se hodně promění. Všechno je na stejném místě a přesto je všechno jiné. Objeví se možnosti, které tu dříve nebyli, objeví se smysl, který tu dřív nebyl, a spolu s ním jakási harmonická, souladná "lehkost bytí".

Jsou okamziky, kdy najednou pocitis, ze nejsi sam, zmizi bezmocnost a prichazi pocit ohromneho stesti, to jsou ty okamziky, ktere tolik lidi privedlo k vire...ale musis tak nejak v mysli "klesnout na kolena" a to je to, co mnoho lidi udelat nechce..podle me je to ten klic, ktery nam otevira nove moznosti..

Ano, neexistují důkazy Boha, ale existují dobré důvody v něj věřit. Ty jsou ovšem založené na zkušenosti, kterou ne každý prodělá.

Máš pravdu náboženské myšlení je digitální : v takové ideologii jsou jasně jenom muži a jenom ženy, nic mezi nimi, Nebo opak pokory je pýcha, tedy cnost a hřích - nic mezi nimi. Nábožensky praktikovaná pokora je ideál a nejpokornější je pro katolíky papež a nad papežem je ještě pokornější pámbíček. Byl Jan Hus pokornější, než ti, kteří ho odsoudili a nechali upálit pro potěchu pokorných pobožných?
Ale příroda, tedy i život jsou pestré a rozmanité, žádný člověk není identický dvojník jiného člověka, žádný strom není identický s jiným stromem.

Pro mne je mezi pokorou a pýchou širokánský prostor pro rozum, pro realitu. (gausova křivka třídící objekty i subjekty mezi dvěma krajními extrémy).

Konkrétně k té "pokoře" z náboženského hlediska.
Lidská společnost je podle náboženských představ roztříděna do vrstev a ta spodnější vrstva musí praktikovat pokoru k té vrstvě nad nimi. Pokorný musí uctivě zdravit, uhnout z cesty, milerád posloužit tomu, kdo je společensky výše. V naší praxi to znamená, že by se měli Ukrajinci pokořit, před rusáky, protože ti jsou vlastnictvím ZHN výš než Ukrajinci.
Jenže je to opět pouze ideologická konstrukce lidstva, v realitě jsou lidé děleni do vrstev podle bohatství (majetku), podle vzdělání, podle politické ideologie, podle druhu náboženství ..., podle stáří, podle národnosti, podle barvy pokožky, očí, vlasů, podle sexuální orienrtace ... - lidé jsou různí a nedají se zařadit ani do 4 kast jako v Indii, nebo do dvou kast pokorných a pyšných jako v křesťanských ideologiích.

No a mezi námi - pokorní pobožní se nemají co vyvyšovat nad pohany (už jen to pejorativní označení "pohan" = haněný, = hanebný, = hnusný ...) a nad ateisty. Nejen to, Slované se nemají vyvyšovat nad neslovany, katolíci nad nekatolíky a podobně.

pokorní pobožní se nemají co vyvyšovat

pokud se vyvyšují, tak nejsou pokorní, viz visitor, veliký vědec, veliký Slovan a jediný správný věřící...

Takže je podle křesťanské nomenklatury pyšným pychounkem? Jeho miláček putin je také pyšanem?

tak!

Mezi pýchou a pokorou není prostor tak jako mezi pravdou a lží. Pravda a pokora představují smysl pro rozum a realitu, poněvadž jsou projevem respektování reality, což je přístup nanejvýš rozumný a správný.
Zbytek jsou nějaké tvé fantazie bůhví kde jsi k nim přišel.

Jedno je jisté, že to bipolární selekce lidí je křesťanské dogma. To nepřipouští varianty - je tedy slepé k realitě.

To neni nic vysloveně křesťanského, taková je zkrátka realita. Jsou dva možné směry: k sobě a od sebe, braní a dávání, a ty se v každém okamžiku svým vztahem pohybuješ jedním z nich. Ten prostor, který vidíš mezi pýchou a pokorou, není prázdný, ale je vyplněn pýchou, jejíž stupeň intenzity se nachází pod úrovní tvé rozlišovací schopnosti.

Jsou dva možné směry: k sobě a od sebe, braní a dávání,

Je tu ještě třetí možnost vektoru chůze: vedle k sobě a proti sobě, lze také jít spolu ruku v ruce. Vedle braní a dávání je také solidarita a pomáhání.

Ale to zřejmě ve vaší verzi křesťanství nemáte. Tolerance, shovívavost, i akceptance neškodných slabůstek, ale pobožní mají raději panovačnost a patent na etalon pravdy.

V naší verzi křesťanství to máme :-)) Dokonce když jsem chodila na katechismus, jsou k tomu obrázky.

Máme směr... k životu, pravdě a lásce jako centrální bod (Kristus) a jdeme vedle sebe v lásce (láska k bližnímu)

Tedy takhle to učí. že ne každý je schopen ideálně milovat bližního svého, a ve správný čas pomáhat a dávat je jiná věc.

Ratce:
Ano komunistické ideologie také měli soudružskost, bratrskost, sesterskost, beztřídní společnost, rovnoprávnost, svobodu, obětavost, boj za mír, boj za rovnoprávnost, slavení MDŽ, slavení VŘSR ...
Křesťanství také slibuje lásku ... doba křesťanství byla doba nepřetržitých válek křesťanů proti křesťanům. Tak fungují ideologie. Ideologie polarizují společnost na "my = dobří" a na "ty druhé = zlé".

Ideologie malují ideální obraz společnosti a nabízí ho lidem. Mnozí se chytnou a tak bojují za mír vražděním, jiní se stanou rovnějšími než jsou ostatní.

Jenže realita zůstane realitou, ideologie ideologií a iluze iluzí.

Kdyby sis něco přečetl o ideologiích i o křesťanství, tak bys takhle blbě neplácal...

To třetí jde i bez jakéhokoliv vyznání...

Nevím co to je za pohyby "vedle k sobě a proti sobě", takové vektory chůze jsou možné asi leda tak před zrcadlem, nicméně řeč nebyla o chůzi, ale o vztahovém postoji. O pohybu našeho citu a zájmu, našeho "srdce". Pomáhání a solidarita je přece procesem dávání, je to pohyb "od sebe".

Jinak tolerance, shovívavost, i akceptance jsou projevem pokory. K té nabádá křesťanství stejně jako každé jiné náboženství (pýchu bohové vždy trestají).

No vždyť...moc řeší...prostě­....boha si nech...

U některých ateistů je pozorovatelný až přímo odpor k víře v Boha.

Možná to je důkaz existence Boha :-), přeci kdyby neexistoval tak by nemohli k něčemu co není cítit odpor :-).

jo

Vážně?
Důkaz?

Odpor asi je spíš vůči církvi a jejího podle ateistů oblbování lidí.

ad kroky:
.."Možná to je důkaz existence Boha, přeci kdyby neexistoval tak by nemohli k něčemu co není cítit odpor"..
co se Boha tradovaneho Pismem tyce, odpor vuci nemu jakozto literarni postave necitim - jinak je tomu vsak kuprikladu s nesnasenlivosti, ktera je ve jmenu teto myticke entity pachana..

Blábolíš, děvče.
Necítím odpor ani ke Sněžence, k Popelce, k dědovi vševědovi a tedy ani ke shhoé královně, k Ježíškovi, nebo k bohovi. Rovněž nemám problémy s vodníky, s Hýkaly, s Jezinkami, ani s Otesánkem a Pinocchiem.
Ba naopak mám úctu k Vinnetouovi, k Poslednímu Mohykánovi i ke Gulliverovi a Robinu Hoodovi.
Myslím si, že nejsem jediný ateista, který miluje pohádky, i ty pobožné pohádky, třeba s živou vodou křísící Ježíška.

a jak se jmenoval poslední Mohykán?

Nathaniel

Strašná nevědomost, řekl by visitor77.

Nathaniel byl poslední z mohykánů ten co se zamiloval do těch dcer Šedého vlase jak mu indiáni říkali.

Omyl !!!!
Nathaniel Bumppo byl běloch adoptovaný kmenem Mohykánů a přítelem rovněž mladého Čingačgůka.
Ten dějově první, ale pátý a poslední příběh (The Deerslayer . lovec jelenů) od Coopera v sérii o Kožené punčoše a Čingačgůkovi zavede mladého Nathaniela k jezeru, ve kterém má ovdovělý lovec se svými dvěma dcerami srub na pilotech pár set metrů od břehu. Nathaniel má zprvu přezdívku Kožená punčocha. V souboji s jedním indiánem má přesnější mušku a postřelený umírající indián mu dá válečné jméno Sokolí oko (Hawkeye).

Čingačgúk, přítel Sokolího Oka.
Syn Čingačgůka, Unkas, byl zabit Huronem Maguou.

Hóky Pírs

Ateista necítí odpor k Bohu, z jeho hlediska Bůh neexistuje a tak se jím nezabývá. Polemizuje jen s vírou v Boha a jejími případnými důsledky v minulosti i současnosti.

králičí uši na mě neplatí

To už nejsou asi ateisté, ale spíš už anti-teisté.

Tupý blábol II.