Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ale odkud? To že se narodil ví jen a pouze z vyprávění, tedy věří že se tak stalo a že ze není odjakživa akorát si to nepamatuje.

třeba někde někdy viděl, jak se rodí nový člověk, a pak mu došlo, že se taky musel narodit...

no jasně, a tak je to se vším, je to jen zprostředkované, odzrcadlené. Není to vlastní zkušenost nýbrž jen myšlenka že takhle to bylo se mnou ačkoliv jsme to nezažili přímo, nepamatujeme si to, jen tomu věříme.

Je to vlastní zkušenost - to, že si něco nepamatuješ nedokazuje, že to neexistuje.
O tvém narození je x důkazů.

pouze z druhé ruky, z vyprávění mojí maminky například. Kdybych ji neměla a nebyl zde nikdo kdo mě znal jako malou, žádný důkaz by nebyl. Ale to opravdu spekuluji a jsem si toho vědoma. Jen že některé spekulace jsou vědomé a některé nevědomé. Preferuji vědomé, tedy vědět kdy spekuluji a raději spekulovat než ignorovat.

Že lidé vznikají narozením, to je vlastní zkušenost. Že se to tedy týká i mne, to je zdravý rozum. Že někdy ně jaký člověk vznikl jinak, to je pouhá nepodložená víra.

tohle mi docela připomíná tu součtovu nedokazatelnost myšlenky

no jasně :-) je to paradox, Spoustu věcí jen odezíráme, tedy věříme jim na základě zkušeností jiných.

Ale ratko - mícháš víru náboženskou s vírou epistemologickou.

Důkazem narození je tvá existence - fakt, že jsi - to není víra - to je vědění.

má existence neříká nic o mém narození, pokud ovšem nemám informace z druhé ruky. Ale OK, byl to jen pokus ukázat že často nevíme, ale považujeme za samozřejmost odezíráním. Taky nevíme že zemřeme, pokud bychom nepoznali nikoho kdo zemřel nebo nečetli o někom takovém.

Pokud to bereš tak, tak jo.
Proto taky lidé věřili a věří na bohy - pokud jsou někde izolovaní a nechápou vznik blesku, hromu, větru a pod.
Nevěří na Boha jediného.
Jasně že neví o narození a smrti pokud s tím nemají zkušenost - jenže tomu ani nevěří - nemůže věřit v něco, co nepozná.