Opět k druhé půlce tvého komentáře. To není chaotické, to má systém... fantazijní představy nebo rozdělené osobnosti mají systém. Není to chaos. Má to nějaký příběh.
Opět k druhé půlce tvého komentáře. To není chaotické, to má systém... fantazijní představy nebo rozdělené osobnosti mají systém. Není to chaos. Má to nějaký příběh.
Dvojité osobnosti mají obvykle problémy až nenávist jedna k druhé. To
vede ve vyhraněných případech k tělesnému "sebe"-ubližování. Nebo ke
zneužívání drog, od alkoholu po heroin.
Siamská dvojčata, nebo jednovaječná dvojčata mají příbuznou povahu, ale
ne identickou.
Lidé mají prostě rozličně "uštrikované" neurony v mozku a každému to
myslí jinak a to ve všech směrech. Stačí se kolem sebe jen podívat, dvě
identické osobnosti prostě neexistují, asi jako neexistují u dvou lidí
stejné papilární linie, nebo pigmentu v oční duhovce.
No a tyhle odlišnosti vedou u mnohých lidí k intoleranci až k nenávisti k
markantněj odlišných. Třeba i v sexuální orientaci, v životních
názorech atd.
Systém mají stroje, nebo pravidla her, třeba v šachu, nebo pravidla v zákonech a ve státní ústavě. V případu intelektu lidí (nebo ostatních zvířat) bych o "systému" raděj pomlčel. Proto jsou lidé "takoví i makoví'. A nejen lidé, i kočky mají různé mentality a různé schopnosti.
Vezmi se třeba záliby - někdo se cítí šťastný v přírodě, jiný v
nákupní středisku, někdo rád něco kutí, jiný lozí po skalách, další
rád čte romány ....
Někteří milují dramatické opery, třeba Wagnerovy, jiní romantické jako
je Rusalka, či veselé jako Prodaná nevěsta.
No a k tomu různé talenty, nutkání ... lidé prostě jsou různí a každé
škatulkování je jen povrchní soud, který může být zcela špatný.
Pravidlo "podle sebe, soudím tebe" je vrcholný primitivismus.
Také sebe ptám, proč ztrácím zbytečně čas. Asi "tikáme" moc různě,
ty o koze, já o voze.
Měj se.
Tak Ratka tím systémem myslela to, že fantazie, vyhodnocování, a prožívání reality u psychotiků, jakkoli je nelogické, tak není nahodilé, ale je v tom nějaký systém, který je navázán na životní příběh toho jedince. On si věci sice nespojuje logicky, vidí souvislosti mezi nimiž nejsou logické vztahy, ale přesto mezi nimi nějaké vztahy jsou (např. citové, emoční, tvarové...) a v kontextu jeho životního příběhu pak jeho mentální produkty dávají smysl.