maminku jsem předala do rukou ústavní speciální péče. Ale chodím ji tam prakticky denně navštěvovat, chodíme na procházky a snažím se udržet maminčinu mentální bdělost. Když upadá, je nešťastná.
To je největší slabina seniorských domů. Mají skvělou péči, opravdu bez jakékoliv výhrady, maminka je čistá, upravená, nic nikde nesmrdí, 5 x jídlo, obracení v posteli, polohování den a noc. Jenže člověk fakticky ležák nemá dost podnětů.
Mají málo personálu?
Manželka s kolegyněmi při každé možné příležitosti, pokud to počasí
dovolí, tak vyvedou/vyvezou celé oddělení. - zůstanou tam jen 2-3
"ležáky".
Pro jedny i druhé je to lepší, než být vevnitř.
ad ratka:
kdyby se jednalo o onemocneni, zacal bych budovat spojeni do budoucna a
kuprikladu vytvoril "pametove sesity" se sdilenymi vzpominkami - demence je
bohuzel progresivni stav.. drzim palce!
Podotknul bych, že teta Kateřina by to glosovala " člověk je dvakrát dítětem, jako kůň dvakrát hříbětem".
1
