To ale spíš bude individuální. Samozřejmě když si náhle všimnu, že
mi už nejde to, co mi dříve šlo, tak je překvapení a určitá nevole nad
tím přirozená. Ale to, jak se s tím člověk vnitřně vypořádá; ta míra
přijetí toho a smíření se s tím bude asi individuální.
Koneckonců vždyť se můžeš maminky zeptat, co prožívá, co umí rozlišit
a co vnímá jako problém.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
