Zřejmě
znáš nějaké psychopaty, kteří se chovají normálně. 
Intelekt se nedokazuje otázkou "kolik je jedna a dvě ?". Nebo si bereš za
příklad hlavní postavu filmu Rain Man. 
Zřejmě
znáš nějaké psychopaty, kteří se chovají normálně. 
Intelekt se nedokazuje otázkou "kolik je jedna a dvě ?". Nebo si bereš za
příklad hlavní postavu filmu Rain Man. 
Psychopat a psychotik jsou každý něco jiného. Psychopat se klidně i
dovede chovat normálně.
To že se někdo nedovede chovat normálně, ještě neznamená, že má něco s
intelektem. V genezi duševních chorob nehraje intelekt roli. Psychopat i
psychotik může být velice inteligentní.
Jistě že jo, jestliže trpí psychopatií. Jsou psychopati, co se svou nemocí umí zacházet a chovají se normálně (R. Honzák říká, že ve vězení skončí jenom ti hloupí psychopati).
Psychopat jako specifická odchylka s důsledky pro vnímání, rozhodování
i jednání.
„Psychopati jsou tvorové odlišující se od obyčejných lidí tím, že
nemají strach. A mají oslabené i další emoce. Mozek mají úplně stejný,
jen některé dráhy v něm jsou nefunkční. Je to jediná psychická odchylka
od normy, kterou lze objektivně potvrdit. Na tom, zda budou predátory,
parazity nebo úspěšnými a prospěšnými tahouny společnosti, se podílí
rozložení dalších vlastností (agresivita, antisociální rysy, nebo na
druhé straně altruismus, stupeň ambicióznosti, umělecké sklony, aj.).
Nejvyšší počet bodů v Hareho testu psychopatických kvalit dostali
američtí prezidenti John F Kennedy a Bill Clinton. Vysoko by jistě skóroval
první muž na Měsíci, Neil Alden Armstrong. O našich vůdcích jen dobré s
nadějí, že už jde o efektivně mrtvé muže.“
Mimochodem v téhle přednášce, co jsem dával v příspěvku na nějž reaguju, se dozvíte, jak je to s těma psychopatama, že to automaticky neznamená zlého, bezohledného člověka. Lze se tam dozvědět spoustu zajímavých věcí; na konci Honzák zodpovídá otázku, proč si volíme politiky, u nichž víme, že nám lžou (proč máme tendenci volit si psychopaty jako své zastupitele a vůdce).
Knihu Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, kterou zmiňuje, jsem si kdysi dávno pročítal a vzpomínám, že tam autor-psychiatr popisuje příběh, jak mu jednou skupinka lidí přivedla na kliniku člověka, o němž říkali, že je posedlý zlým duchem. Tak ho prý vyšetřil, a poté těm lidem konstatoval, že tedy u toho člověka žádného ducha nenašel, ale že u něj objevil silný komplex a že se ten člověk nijak neliší od jeho pacientů (nepamatuju se už jestli paranoidních nebo hysterických nebo jakých konkrétně). To taky může sloužit jako ukázka toho, jak to s těma duchama vlastně je.