Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Země by nemohla obíhat kolem Slunce

Co má společné čas s obíháním planet kolem hvězd?
Ty si budou obíhat i bez času.
To tak vnímá jen člověk - jen ten to potřebuje

Nebudou obíhat bez času, protože bez času neexistuje rychlost a tím ani pohyb. Tys to nepochopil?

No ty jsi nepochopil, že z hlediska vesmíru je čas irelevantní.
Relevantní je jen z pohledu člověka.

Není irelevantní, čas je naopak objektivní veličina. Reálně existující a nutná pro existenci našeho vesmíru tak jako prostor.

Nemožnost vědomí: Myšlení, vnímání nebo paměť vyžadují plynutí času. Bez něj by nebylo možné uvědomit si ani sebe sama.
Bůh je mimo čas (je „nadčasový“ nebo „věčný“).
Není omezen časem tak, jako my.
Nepodléhá plynutí času, protože ho sám stvořil.
Bůh vidí minulost, přítomnost i budoucnost zároveň – jako když sleduješ celé panorama naráz.
Z toho plyne: Bůh ke svému vědomí čas nepotřebuje. Je si vědom všeho „naráz“, bez časové posloupnosti.

Blbost. To by totiž stvoření času bylo podmíněno existencí času. Bez času nemůže nic nastat, proběhnout, ani skončit. Ani stvoření. A tedy ani stvoření času.

A vůbec – jak jsi na tahle svá tvrzení přišel?

Jo, teoreticky. Tohle jsou takový lidský vágní představy. Připomíná mi to ty proroky ze StarTreku Hluboký vesmír 9, to byli netělesné bytosti sídlící v blízké stabilní červí díře, mimo lineární čas a díky tomu znali budoucnost a mohli jí sdělovat lidem. Pamatuju scénu, jak se jeden kapitán nějakým způsobem dostal do jejich přítomnosti a byl zmatený a oni jak na to reagují "On tomu nerozumí! On je lineární!".

Bez času neexistuje proces, děj. Obíhání je příklad děje. Aby mohl děj probíhat, musí existovat čas. Kdyby neexistoval čas, neexistovala by ani změna. Protože změna je rozdíl stavů před nějakým dějem a po něm. Nic by se nemohlo měnit, vše by bylo pořád stejné. Měnit by se nemohla tím pádem ani poloha – neexistoval by tedy pohyb.

Ale to je jen z pohledu člověka, který to potřebuje "vyhodnotit".
Člověk si definoval čas - od okamžiku, k tomu dalšímu okamžiku.

Přírodní děje a pohyb, jež jsou projevem plynutí času, tu přece byli i před člověkem. Jejich existence vůbec není na člověku závislá.

No ano.
Ale existence času je podmíněné - existencí pozorovatele.

tvl vždyť to by tu potom přece přírodní děje a pohyb nebyli před člověkem.

To nechápu. Chceš říct, že veškeré děje existují jen v mysli člověka, a jsou tedy na něm závislé?

A proč potom není existencí pozorovatele podmíněna existence prostoru?

Ale to taky.

Potřebuje vesmír čas?

Podle mě ne - vše probíhá v neustálé přítomnosti.
To jen člověk potřebuje minulost a budoucnost.

Ano, vesmír potřebuje čas. Bylo tu vysvětlený, proč ho potřebuje.

Ano, ale jen z pohledu člověka, který to tak vnímá a nastavil.
Člověk k tomu DOSPĚL a jinak to vnímat nedokáže.

Ne není to z pohledu člověka, je to z pohledu vesmíru. Nemluvíme o tom, jak co člověk vnímá, ale o tom, jak se věci mají sami o sobě. Vesmír potřebuje čas, aby mohl existovat tak, jak existuje.

Časoprostor je soustava všech událostí, každá určená čtyřmi souřadnicemi – třemi prostorovými
(např. x,y,z) a jednou časovou (t). V teorii relativity je časoprostor popisován jako geometrický útvar, jehož zakřivení určuje rozložení hmoty a energie.
Klíčové vlastnosti:
Vychází z Einsteinových teorií relativity.
V speciální teorii relativity je časoprostor plochý
V obecné teorii relativity může být zakřivený přítomností hmoty a energie.
Gravitace není síla v klasickém slova smyslu, ale projev zakřivení časoprostoru.

Proč by to měl být zrovna čas, co si člověk jen nějak nastavil? Co prostor, hmota, energie? Taky existují jen v mysli člověka? Taky nic z toho vesmír nepořebuje, a jen člověk „to takto vnímá“? A pokud je to opravdu jen čas, tak proč zrovna on, a ne to ostatní?

No pokud by neexistovala hmota a prostor, tak neexistuje ani pozorovatel.

Napsal jsi :
Bez času neexistuje proces, děj. Obíhání je příklad děje. Aby mohl děj probíhat, musí existovat čas. Kdyby neexistoval čas, neexistovala by ani změna.

Pohyb je jen změna polohy různých "objektů" - od atomu až po galaxie - vůči těm ostatním.
Co s tím má čas?
Ten potřebuješ jen v případě, že chceš zjistit rychlost daného pohybu.

Vesmír nemá potřebu takového "měření".

A při zjišťování rychlosti pohybu děláš co? Měříš dobu, za jakou ten předmět urazil konkrétní vzdálenost. Z toho plyne, že jestliže je rychlost (a tedy i pohyb) objektivní, reálně existující veličina, pak to samé musí platit i o té vzdálenosti a času. Protože ony jí tvoří a bez nich by tudíž rychlost neexistovala a spolu s ní ani pohyb.

Tohle všechno Dalko zná.
Nemusíš s ním jednat jako s nějakým analfabetem, který se pokorně plazí před nějakou modlou, aby si domněle vysloužil věčný život po smrti..

Zjevně to nezná, když je potřeba mu to vysvětlovat.

Jde, ostatně jako dost často, jen a jen o slovíčka. Podívej kolik různých výkladů a kombinací slovíček má to takzvané boží slovo. A tak je to se vším, co je lidské.
Máme spoustu přísloví : Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, nebo Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. ... Která reflektují nevůli sebestředných lidí akceptovat jiné lidi a jejich názory..

Člověk by měl být schopen akceptovat především skutečnost. Tady se nebavíme o názorech, ale o tom, jak se věci fyzikálně mají, tedy o objektivní skutečnosti.

O objektivních skutečnostech ve Vesmíru určitě nevíme vše. V tomto směru jsme teprve na prahu poznání.

Existence času je skutečnost dostatečně objektivní.

Pobožní mají vsugerováno, že vše je jasné, vše je v moci jejich boha, vše je bohem vyřešeno a řízeno. Prostě se a bez jejich boha ani lísteček na stromu nepohne. Proti této, generacemi ideologů propracované a vsugerované ideologii, nepomůže nic. Zasažení, náboženstvím ochořelí, šíří tuhle nákazu, náboženskou epidemii, dál.

Několikrát zde na DF bylo pobožnými postulováno, že jejich bůh je věčný, že je tudíž pánem času, který podle libosti manipuluje. Jako důkaz posloužila pobožným pohádka O stvoření, ve které jejich všeuměl stvořil v šesti dnech celý Vesmír se Zemí a životem na ní. A najednou je jeden boží den třeba miliardami roků.

Ámen.

tlachy, ale musím tě poučit: Text o stvoření světa v Bibli není pohádka
ale Literární druh: epika a Literární žánr: mýtus zasazuji tě na konec ateistické vzdělanostní křivky co se týče víry a Boha.

Naslouchej srdci a sleduj jak rozum je zmatený.

Literární dílo, ve kterém se vyskytují nereálné bytosti a předměty, můžeme klidně označit za pohádky.
Nebo si jonatáne1 myslíš, ze dílo O Karkulce je epika, nebo mýtus?
A co takhle dílo Hrnečku vař? Také epika, nebo mýtus?

A film Konec vodníků v Čechách je reportáží?

S těma nereálnýma bytostma pozor, o objektivních skutečnostech ve Vesmíru určitě nevíme vše. V tomto směru jsme teprve na prahu poznání.

Předpokládáš tedy existenci vodníků a stolečků prostři se někde ve Vesmíru, že? Gratuluji ti ke tvému poznání.

Nepsal jsem nic o tom, že bychom měli něco předpokládat. Přečti si znovu pozorně, co jsem napsal (vlastně co jsi napsal ty, protože jsem tě citoval). To bylo naopak o tom, bezhlavě nezavrhovat.

To není ideologie, slepouši.

Jenže to je pro člověka - on to potřebuje změřit.
A jsou i jiné možnosti měření pohybu - bez potřeby času.

Je jedno, jestli to člověk změřit potřebuje nebo nepotřebuje. Měření je zjišťování objektivního stavu věcí. Jestliže existují různé rychlosti pohybu, tak to znamená, že konkrétní vzdálenost předměty urazí za různou dobu, za různý čas. Z toho plyne, že čas je objektivní veličina tak jako ta vzdálenost.
Rychlost je vztahem vzdálenosti (délky) a času. Existuje-li objektivně rychlost, existují objektivně i délka a čas.

Nebavím se o rychlosti - tu jsem dal jen jako příklad potřeby člověka stvořit si čas.

Rychlost jsem dal jako důkaz objektivní existence času: jestliže existuje objektivně rychlost, pak existuje objektivně i čas.

měř si co chceš ale svět je stvořen tak že vznikl v nějakém čase trvá a nakonec zanikne. Bez času by tento svět jak je uspořádán nemohl fungovat, takže by ani nebyl bez toho času takto uspořádán.
Bůh existuje ve světě bez času Bůh je v tomto světě věčné nyní a tento svět zcela naplňuje.

Ve světě bez času nemůže nic začít, ani probíhat, ani skončit. Tedy ani stvoření světa, včetně stvoření času.

"věčné nyní" v tomto světě je ale jen od vzniku tohoto světa po konec tohoto světa.

Nehybné "nyní" trvá podle Plancka jen 10⁻⁴³ sekundy.
To "nyní" přestane být v dalším časovém kvantu "nyním" a stane se "minulostí".

ně šlo v případě reakce na jonáše o to jeho věčné nyní V TOMTO SVĚTĚ,

vím, vím vím.

JINAK POKUD JE KAŽDÉ DALŠÍ KVANTUM BŮH, TAK SE JEHO "NYNÍ" JEN POSOUVÁ, ALE FURT JE TO V DANOU CHVÍLI NYNÍ

Bůh je věčný a je všude na rozdíl od hmoty, která je jen někde a není věčná, ale s časem na svoji existenci omezená.

Mono-bůh je zhruba tři tisíciletí věčný. Kolik staletí ještě věčným zůstane?

Dokud si kapka bude myslet že je ona jediná oceánem

Tvé vzdělání hochu je založeno na povídkách od neznámých autorů z doby bronzové, kteří asi sepsali pranostiky primitivních předků, kteří při zahřmění přicházející bouřky strachem zalezli do svých zemljanek protože bleskosvody byly vynalezeny tři tisíciletí později. Na pastvě bylo elektrickým výbojem z mraku zabito pár zvířat, což bylo potvrzení existence naštvaného boha.

Jinak řečeno: Vesmír nemá žádné potřeby. On si jen tak, bez jakékoliv potřeby existuje.

To, že někde, někdy náhodně vznikla forma inteligentního života Vesmír zajímat nemůže, páč nemá nic, co by nějaký zájem vyvolalo a provozovalo. Vesmír není bytostí, je to sféra (bublina) Časo-Prostoru ve kterém je hmota, energie, síly a podobně. To vše podléhá neměnným fyzikálním zákonům. To akorát biologická forma hmoty, my lidé, mudrujeme o něčem, co se vymyká zažitým zkušenostem a nazýváme tuto činnost filosofií (láskou k pravdě). A protože z toho moc nevíme a neznáme, vzniká v zájmu nějaké ideologie jen zbytečná polemika.

My. lidé, máme omezené schopnosti pozorovat, měřit a i když máme přístroje a sofistiované metody vidět dál, než dohlédnou oči, musíme si uvědomit, že stojíme, tedy prakticky, ještě na prahu poznání. Lidstvo ušlo za poslední dvě století značný kus cesty za poznáním, za rozvojem techniky, ale ve většině se dosud nezbavilo okovů pověr v něco nadpřirozeného, co se této části lidstva vymyká. Tento relikt z doby kamenné značně brzdí náš vývoj a kulturu.

Přesně

Člověk měl potřebu vytvořit a pojmenovat veličiny, aby dokázal zjistit, jak to všechno funguje - vesmír samotný to nepotřebuje - funguje nezávisle od "člověčího" měření času a prostoru.

„Pohyb je jen změna polohy různých "objektů" - od atomu až po galaxie - vůči těm ostatním.
Co s tím má čas?“

A co je změna? Změna je rozdíl mezi stavem potom a stavem předtím. Tyhle pojmy bez reálně existujícího času neznamenají nic. Takže změna bez času nemůže existovat. Tím pádem ani pohyb.

Ano, pohyb znamená změnu polohy. Bez času můžeš mít tak maximálně snůšku spousty jednotlivých poloh, mezi kterými ale nemůže existovat žádná následnost, takže pohyb je vyloučen.

1. Aby existoval pohyb (a tedy i jeho rychlost), musí čas existovat (a taky prostor, aby bylo kde se pohybovat).
2. Abys tu rychlost zjistil, musíš čas změřit (a samozřejmě taky trajektorii toho pohybu, tedy prostor).

A to jsou dvě různé věci. Bez času se ale neobejde ani jedna z nich, protože každá změna (pozorovaná, nebo ne) se děje v čase. A ten je pro možnost změny dokonce důležitější než prostor, protože ne každá změna znamená pohyb. Že jedině pozorovatel dokáže čas změřit, neznamená, že bez něj čas neexistuje.

Takže změna bez času nemůže existovat.
Aby existoval pohyb (a tedy i jeho rychlost), musí čas existovat (a taky prostor, aby bylo kde se pohybovat).
Abys tu rychlost zjistil, musíš čas změřit (a samozřejmě taky trajektorii toho pohybu, tedy prostor).

"Položíš na stůl kostku a odejdeš - po nějaké době se vrátíš a kostka leží na jiném místě?
Jak ti s tímto pohybem pomůže čas? .{color: blue}"

Vesmír nechce, nepotřebuje, nemusí si nic měřit - jen člověk.
Já se nebavím o potřebách člověka měřit si čas - bavím se o potřebě času mimo člověka.

Člověk ten si určil že poledne je v létě někdy jindy než v poledne -)

Každé město, každá vesnice má "pravé poledne" jindy. S propojením měst železnicí vznikla potřeba mít jak jízní řád, tak stejný čas. My máme svůj středoevropský čas. Pravé poledne nastane ve dvanáct hodin ve městech střední Evropy podél poledníku +15°.

Vy v Rakousku neposunujete ručičky o hodinu na jaře a na podzim ?

To "pravé poledne" je tehdy, když máš Slunce v zenitu přesně jižním směrem nezávisle na pozici hodinových ručiček.

V zenitu ho můžeš mít jen mezi obratníky…

zase kec ručičky ti změří kdy to nastalo a ve 1200 je to jenom v zimě páč je zimní čas a ten to má ve 1200

to kecáš poledne nastane o hodinu později tedy v 1300

v případě debaty o čase jsou "lidské hodiny" to poslední zajímavé.

nezajímá mě co je a není zajímavé, ale že kecá protže v letním čase je poledne v 1300 a ne ve 1200 jak napsal amatér

Ty tvé hodinky ti jdou o hodinu napřed kecale.

A jestli chceš kecko vědět kdy máš místní pravé poledne, tak potřebuješ co? Potřebuješ vzdělání v astronomii abys si mohl vypočítat přesnou pozici místa, kde stojíš vzhledem k pozici Slunce.
Asi je to pro tebe kecale novinka, že dráha Země kolem Slunce je eliptická a že pozici Slunce vidíš na Zemi se zpožděním 500 sekund.
Kontrolní otázka: kdy v roce je pohyb Země na dráze kolem Slunce nejrychlejší ? Co o tom máš v blbli?

Vzkaz od Vizitora:

https://www.facebook.com/share/v/1BoMbAmXft/?mibextid=wwXIfr

každý den je pravé poledne v jiný čas než co vidíš na hodinkách. V podstatě se vůči hodinkám nastává pravé poledne dříve a pak zase později a takto se to vystřídá do roka dvakrát. Jakčtekš pravé poledne souhlasí s hodinkamy jen v jeden den v roce a to při zimním čase a ještě musíš stát na to správném místě na zemi.

bavím se o potřebě času mimo člověka

o tom se přece bavíme všichni

„Já se nebavím o potřebách člověka měřit si čas - bavím se o potřebě času mimo člověka.“

No to já taky. Abys mohl odejít a po nějaké době se vrátit, musí ta „nějaká doba“, tedy rozdíl v čase, objektivně existovat.

„Vesmír nechce, nepotřebuje, nemusí si nic měřit - jen člověk.“

A jsi zase u měření – ano, měřit čas potřebuje jen člověk. Ale jen člověk taky umí stanovit množství hmoty jejím zvážením – hmotu si tedy taky člověk jen vymyslel, aby ji mohl vážit?

Asi si nerozumíme.
Pokud by člověk neexistoval, tak nic nemá potřebu měřit, vážit a atd. - vesmír by existoval v neustálé přítomnosti.

to je otázka v jaké podobě... človk si vesmír upravuje dle svých smyslových a mentálních schopností, tedy v tom víření částic mu jeho smysly a mozek vytvářejí strukturu, která smaozřejmě může dávat smysl v prostoru a čase... kdyby měl jiné pro nás neznámé nastavení, třeba by fungovla na zcela jiném principu. bez prostoru a času, možná i bez individuality

O tom ale řeč není, jak svět vnímáme.

pak pardon.

Jako že by se bez člověka nevyvíjel, neměnil?

jak by se vyvíjel? v jakém smyslu se vyvíjí vesmír... jedna černá díra do druhé? nebo nova a supernova a pak zase zpátky, nevím v jakém smyslu by se vesmír vyvíjel.

Rozpíná se ?

jak se rozpíná? To nevíme. Díváme se jen do minulosti. Nevíme co je v přítomnosti, netuším ani co je teď. Cokoliv nás napadne, je již minulostí, záznamem v naší paměti. Nevíme co je právě teď, jen ohadujeme na základě zkušenosti co se stane, a pak si to potvrzujeme nebo korigujeme a ukládáme do paměti. Co je skutečně kolem nás.... ví jen Bůh.

Ale jo rozpíná se a stále rychleji, jsou o tom vědecké práce.

já vím, ale jsou to z pohledu subjektu. Tedy z hlediska klasické fyziky.

vědecké práce jsou i na to, že se jednou začne smršťovat a pak se vypaří v podobě černých děr

záleží na množství temné energie, zda je nad nebo pod kritické

Takhle můžeš samozřejmě popřít objektivní existenci čehokoliv. Nic reálně neexistuje, kromě tvé mysli, a všechno ostatní je jen jejím výtvorem… Včetně boha – proč by ne?

nechci nic popírat, vnámá vývoj jen v mentální oblasti... z jednoduché buňky nebo primitivního organismu se vyvinula myslící bytost se smyslovým vnímáním a uvažováním. z jednoduchého vzniklo složité, které má jinou (novou) kvalitu.

To ale není veškerý vývoj. Vývoj nejde jen od jednoduššího ke složitějšímu, jde i naopak. Biologická evoluce nebo lidské tvoření jsou jen složky vývoje celého vesmíru, a to velmi nevýznamné.

Rozpíná se stejně, jako když nafukuješ balónek. Rozpínání povrchu toho balónku, té gumy je analogické rozpínání vesmíru: není žádný střed rozpínání a vzdálené body se od sebe vzdalují rychleji než blízké body.

já si myslím, že střed rozpínání být musí. i kdyby to nebyl střed ve smyslu středu kruhu nebo koule, ale přesto by to něco na způsob koule být mělo

No my žádný střed nepozorujeme. Resp. středem se jeví být jakýkoli bod ve vesmíru, protože z každého bodu to rozpínání vypadá stejně.

My ani nemůžeme, když jsme odkázáni na jeden jediný bod v tom vesmíru, tudíž nemáme srovnání ani jen pro dopplera. a musíme vycházet jen z reliktního záření, které k nám jde ze všech směrů, ale to nejspíš proto, že ho přivelkém třesku "bylo všude pkno" a vznikalo všude. v prostoru v každé chvíli

To jo, my ale pozorujeme, že ty galaxie se vzdalují rovnoměrně vůči sobě navzájem. Letí pryč každá od každé. Takže to odpovídá situaci nafukování toho balónku.

já balonek nezpochybňuju, jako příměr

A to rozpínání vesmíru, to vzdalování (pohyb) těch galaxií od sebe navzájem je samozřejmě důkazem reálné existence času.

to co vidíme je jen minulost, nevíme jak to v ypadá teď tam ... co vidíme jako "menší". Vidíme jen minulost... vracíme se tam co není teď a bylo kdysi, ale netušíme jak to tam vypadá teď.

To je pravda, ale to na věci nic nemění.

věc se má jak ?
nebudu listovat

najeď myší na číslo příspěvku, na který Ratka reagovala a vypíše se ti to.

Bez času by to nemohla být minulost.

já netvrdím že čas není, jen říkám že zkresluje pozorované... fakticky vše co vidíme se stává záhy minulostí. A čím dále hledíme, tím více se noříme do minulosti. Netvrdím že čas není, jen říkám že je to způsob jak se orientujeme v tomto světě, vytvářme si své já... a vztahujeme sebe k okolí. Je to výsledek našeho způsobu existence. Kdybycho neměli smysly, neměli mozek a jen by nám v těle těkla krev a bilo srdce, co bychom měli ze života? Sice bychom byli žíví ale nic nevěděli, nerozlišovali... je zde něco víc, určitá konstrukce našeho myšlení, utváření a formování základních vzorců které se učíme jako děti, částečně je máme vrozené a ke všemu potřebujeme mít konstrukci času. Jako film si vpečeťujeme obrazy situace a ty náš mozek nechává běžte jeden za druhý a tím vytváří plynutí času. Ale je to vytvořené... nevíme jak to funguje reálně, bezprostředně... víme jen jak to funguje v naší hlavě.

To je všechno pravda, ale to je popis času jako psychologického fenoménu. My se bavíme o času jakožto fyzikálním fenoménu.

Kdyžtak tady je fyzikální přednáška o času (ale nejen o něm, jak je u Kulhánka zvykem ).

Ale vždyť mě je jasné, že člověk čas potřebuje a od "nečasu" si ho kouskoval a zpřesňoval - od rovnodenností přes fází měsíce - až po nanosekundu. Potřebuje ho k měření rychlosti a k orientaci v časové ose svého života a pod.

Ale potřebuje vesmír stejný čas jako člověk?
Je pro vesmír hodina hodinou - jak mu to "určil" člověk??

to by mě zajímalo taky, protože smysl by to dávalo jen pokud by existoval "pozorovatel" a to netvrdím že to musí být člověk, prostě pozorovatel aby mohlo nastat pozorování zda je pro vesmír hodina hodinou.

No tu hodinu určil člověk.

Pokud by nebyl pozorovatel, kdo by určil/stvořil/nas­tavil "čas"??

No jednotku si určil samozřejmě člověk. Stejně jako u hmotnosti, délky nebo energie. To šlo celou dobu jen o to?

Pokud by nebyl pozorovatel, tak by čas existoval, jenom by nebylo nikoho, kdo by jeho plynutí mohl pozorovat.

jak to můžeš vědět?

ze to důvodně předpokládat.
Představ si, že z oplanety komplet zmizí člověk. a co, netroškařmě, všechno živé s vjemem času.

Přestane existovat i čas?

Byl dřív čas nebo člověk?

říkám že nejde o člověka...a vlastně ani o zvíře, to vše vnímá svět v jeho troj či čtyřrozměrné formě protože takhle se na vesmír adaptovalo. Jedno z druhým je propojené a jak zvíře, strom nebo člověk je součástí a to oddělení jedno od druhého, to je právě to...vyjímečné. Pokud by nebylo vůbec vnímáno nic, nebylo by ani možné jakkoliv diferencovat, odlišovat jedno od druhého. Tedy prvotní je vnímání... to je schopno odlišovat či rozlišovat. Bez toho fakticky nic neexistuje. Nevím jak to chcete dokázat, čím. Cokoliv vezmete, jakýkoliv přístroj, vše je v důsledku vyhodnocováno člověkem který je součástí toho všeho a tedy nemůžete udělat žádný úkrok stranou aby se něco dalo vyhodnocovat objektivně...po­každé je přítomen subjektivní prvek, nějaké já, které hodnotí, či přijímá výsledek. a tím ho již adaptuje na "lidskost"

Zkus si tyhle svoje výhrady namísto na čas naimplantovat třeba na jeden z prostorových rozměrů.
Existuje vůbec 3. rozměr?
existují vůbec rozměry?

My dneska víme, že náš vesmír definují tři prostorové rozměry - dneska je vnímám, zítra umřu, vnímat je přestanu, ale ty rozměry tu budou dáíl s jinými lidmi. a ikdyž vymřou všihcni lidé, ten vesmír tu bude dál i s časem. stejně jako byl, než jsme vznikli v čase, protože právě čas to umožnil.
tehdy jsme my lidé ten čas nevnímali, natož abychom ho měřili - jak taky, když jsme neexistovali.

nic v tomto vesmíru není závislé na tom, jestli to někdo umí odlišit a rozlišit - odlišení a rozlišení je dáno jasnou existencí uvedeného, že to bez člověka nikdo nepopíše lidskou řeší a lidským vjemem nehraje roli.

šikansen existuje a jede, i když o tom všichni mlčí.

čas není třeba dokazovat přístroji .-))) řas je dokazován samotným člověkem, jeho existencí, i bez jediného jakéhokoli přístroje - člověk stárne .-)))
skála taky stárně, vesmír taky .....

ty si pleteš čas jako fyzikální veličinu s vjemem času člověkem.

no dobře, uznávám tvé výhrady... a nebudu se víc k tématu vyjadřovat.

„Pokud by nebylo vůbec vnímáno nic, nebylo by ani možné jakkoliv diferencovat, odlišovat jedno od druhého. Tedy prvotní je vnímání... to je schopno odlišovat či rozlišovat. Bez toho fakticky nic neexistuje.“

A není to, aby bylo vůbec co vnímat, prvotnější než vnímání?

myslím že je to současné... není něco dříve a něco později, je to najednou.

Nějak pořád nechápu ten tvůj předpoklad, že existence čehokoliv je závislá na tom, aby ji někdo mohl pozorovat… Co tě k tomu vede?

odjakživa... od momentu kdy jsem si uvěodmila že já jsem já a věci nejsou takové jak se zdají, nýbrž e jsme adaptovaní na okolí smyslově a mentálně. Fakticky neoddělitelně. Ale kolem 10 roku jsem se dozvěěla o Lorencových transformacích a o tom že nemůžeme jinak vnímat než vnímáme a že svět kolem nás je možná zcela jiný... kdybychom neměly smysly jaké máme a myšlení jaké máme, možná by svět byl jiný. jinak bychom vnímali, jinak bychm cítili... nevím jak to vyjádřit. Pocit že jsem zde jen uvízla...