Inu, je to jednoduché: služebníci hmoty, ateisté, uctívají hmotu jako
svého pána, od něhož očekávají, že jim přinese naplnění a smysl
života. Tak jsou jejich aktivity zaměřeny na uspokojování své smyslnosti,
počínaje slepým následováním své tělesné touhy, přes vyhledávání
požitek působících zrakových, chuťových a dalších smyslových
počitků, až po hnaní se po zážitcích a po prožitcích silných momentů.
Takto žijí v poutech hmoty, mylně se ve svém sebeklamném pocitu skvělosti
považujíc za svobodné bytosti. 

,









