Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nepovinně po vyučování

Ano - ale nebylo zakázané/zrušené.
Lidi chodili v klidu do kostelů - od starých po mladých.

Akce K je název pro nezákonnou násilnou likvidaci klášterů a mužských katolických řeholních řádů, která proběhla v komunistickém Československu v dubnu 1950.
Krátce po ní následovala podobně koncipovaná, ale mnohem pozvolnější Akce Ř, která byla namířena proti ženským řádům. Akce B, která měla vést k formální likvidaci všech řádů, se už z větší části neuskutečnila. https://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_K

Já psal o náboženství, ne o celé perzekuci.
Ale uvědom si, že takhle postupovali i katolíci - likvidovali nepohodlných - celé národy.
Takže nic nového pod Sluncem.

Jojo a teť se řeší toto https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&q=smlouva+s+vatyk%C3%A1nem

takže ty si myslíš že když to dělala církev ve středověku tak to mohou dělat i komunisti z 98% ateisti?

Předpokládám, že mezi komunisty bylo zhruba stejné procento ateistů, jako v ostatní populaci. Navenek se ovšem k víře nijak nehlásili.

Zdejší ateisto-bijci nemohou pochopit že rozličný vztah k náboženství je přirozená záležitost. Lidé jsou různí, mají různé názory a ten diktát mít stejný názor nefungoval za katolicismu a ani za komunismu. V těch režimech se stali z lidí pokrytci aby měli klid ve společnosti s většinovou ideologii ... a aby nebyli vyhozeni z práce, z úřadu.
Ideologičtí fanatici bojkotovali a pronásledovali jinak smýšlející lidi a činí tak dodnes. Prostě mají strach z jiných názorů. To se promítá i do hrůzy z jiné sexuální orientaci lidí.
Asi jako když nabízel Galileo pohled svým dalekohledem na měsíce Jupiteru a pobožní to odmítali s odůvodněním, že v blbli není o měsících Jupiteru ani píp, proto neexistují. To bylo v 17. století, v počínající renesanci !!!

Nic, co dělali komunisti, nebylo zxaloženo na ateismu, tedy prostinké nevíře v existenci boha. ateismus není ideologie, jako třeba křesťanství - a nebo komunistická ideologie

bylo ta naopak založeno na katolictví ekvivalentní nebožské víře - komunismu. něco jako buddhismus

Ano, komunisti odsunuli církev na druhé místo, aby zaujali to první. Byl to boj, někdy i soutěž o přízeň občanstva. Pochopitelně i se vzájemnou proti-propagandou.

babka neuhla a dál chodila do kostela
na její počest mám 3 jména

A máš i aspoň jedno příjmení?

V sssr se s tím nepárali, kostely bourali a představitele církve posílali do gulagů nebo přímo vraždili. Tam bylo daleko nebezpečnější být věřícím.

dostávali v klidu špatný posudek a nedostali se do školy. Dnes se to popírá ale přesně tak to bylo.

posudek byl bodový a spoustu bodů dostal ten, co měl rodiče v KSČ a sám byl v pionýru. Ve výsledku se dostal hloupej komunista na školu, než chytrej katolík, protože měl více bodů. Navíc se psali ze školy posudky žáků a záleželo co ti tam napsali. Učitelé měli příplatky za ateistickou propagandu a za odlákání děcek z náboženství.
Komunističtí učitele například měli v době hodiny náboženství různé aktivity s účastí žáků a ti byli pod tlakem jak se vyuky náboženství účastnit.

Posudky máš i dnes, když se hlásíš do státní správy, a soukromníky zase zajímá, za kolik nejmíň děláš a jaký na tě dostane dotace. Personalista si projede vyhledávače a sociální sítě a zjistí si, jestli máš vhodné názory. V tomto se nic nezměnilo, jen se to dělá jinak.

Dalko, na Slovensku to bylo mírnější. Viz. Vizitor - vědec a katolík za komunistů.

To víš - svoboda názorů a svoboda projevu.
To je to, co katolíkům vadilo nejvíc. Jak vidět vadí dodnes a vadí tady na DF.

Visitor hadr...

a zažils to? Ja jo. Sice z pozice ateistů ale ti žáci byli vysmíváni, ostrakizováni a učitelka si z nich dělala srandu. Musely to vydržet. A když si tak vzpomínám, byla to absolutní statečnost ze strany dětí. Ty děti byly jiné, tiché, zamlklé a nebyly přijaty do kolektivu. Taky jich bylo pár, myslím tři... a později na gymnáziu, opět to byly děti tiché, někde bokem.

Protože sama jsem křesťanka, beru to z dnešního pohledu jako velké nedorozumění.

Taky si to tak pamatuji dvě tři děti - ostatní šli na oběd a posmívali se jim.

Posmíval se jim ti, co měli rodiče ateisty.
Protože i komunista co nebyl přímo ateista, by děcka doma nenaváděl proti věřícím.

Já i chodil - než mi na to přišli rodičové.

Když jsem řekl, že máme otce na nebesích, tak mě otec za ním poslal, ať mi dá najíst.

A tím skončila moje "pouť" s Bohem.

kam si chodil kecáš tu přihlášku ti musel do náboženství podat rodiče a domluvit s farářem.

Bud tak hodný s kecání si obviňuj někoho doma.

Já vysmívání nepamatuji.
No my jsme tiše nebyli - pamatuji si, že jsme byli takoví malí "grázlové".
Na ZŠ jsem vyváděl skopičiny - a taky nesl za ně následky - ale nebyli jsme nějak zakřiknutí.

tak jo :-)) já vím že nemám paušalizovat.

Nepamatuji se, že by se věřícím dětem někdo vysmíval. Mohu ale tvrdit, že zpravidla největší sígři z řad mých spolužáků a později žáků byli ministranti v našem kostele. Popíjení mešního vína patřilo k jejich nejmenším prohřeškům.

V padesátých a v šedesátých letech chodilo do náboženství více dětí než dnes, zejména na vesnicích a hlavně na prvním stupni základní školy. Byl to vliv tradic. Z naší třídy nebyl v náboženství jen jeden kluk, syn funkcionáře KSČ.
Na druhém stupni to bylo jiné, tam už rodiče děti do náboženství moc neposílali, kvůli posudkům a přihláškám na školy.

to byly děti tiché, někde bokem. Asi se jejich rodiče drželi doporučování bible "ohýbej stromek, dokud je malý" a tak stvořili ohnuté děti. Ty děti se v dospělosti už nenarovnaly, že?
Kdes to ratko vlastně žila? Na Moravě, na Slovácku, bylo ve školách náboženství i v době nejzuřivějšího komunismu za Klémy Gottwalda, Zápotondy, Novotného a i Stalina.

Na Slovensku. Byly to děvčata z vesnic.

Děvčata mého dětství a mládí byla jaksi mimo zájem kluků, takže o nich toho moc nevím. Dnes je to jinak.

děti by do náboženské ideologie neměly být vůbec vtahovány.
nerozumí tomu a jsou pak zamlklé, když jim nikdo (rodiče) neříká, co mají říkat.
až budou plnoletí, měli by se rozhodnout sami. jen se bojím, aby věřící nevymřeli o to rychleji.

ta učitelka byla kráva, nejspíš komunistka.