,
Upozorním na několik milníků v představách lidí o tom, kde žijeme.
- Začalo to rájem. který byl stvořen bohy, nebo se to vylíhlo z vejce bájného ptáka, na polovině skořápky toho vejce žijeme a ta druhá polovina tvoří nebeskou klenbu, a tisíce dalších pohádek o počátku světa.
- Mudrovalo se o tom, jak je Země veliká, nepochybovalo se o tom, že Země je ostrůvek v nekonečném oceánu.
- Přišlo se na to, že Země je koule a takto středem Vesmíru. Měsíc je také koule a že planety a Slunce jsou asi také koulemi a obíhají Zemi.
- Pak se přišlo na to, že Země není středem planetární soustavy, ale že je jím Slunce. To zjistil jeden Řek před naším letopočtem a změřil dokonce velikost Země, velikost Měsíce a jeho vzdálenost. Katolická církev tenhle poznatek zapřela a zakázala o něm mluvit a psát po celý temný Středověk. Asi se bála, že by lidé z tolika vědomostí propadli panice.
- Koperník, Kepler, Galileo, Bruno a zajisté i jiní vyhrabali zakázené znalosti, upřesnili je a odvážně se postavili tupým církevníkům. Hrozila jim dokonce poprava, když svůj názor neproklejí. Bruno neproklel.
- Po tom, co církev zratila svou absolutní moc blokující pokrok, se rozvinula věda a objevy začaly "pršet".
- Přišlo se na to, že se stoupající nadmořskou výškou klesá atmosférický tlak a vědci spočítali, že prostor Sluneční soustavy musí být vzduchoprázdný a že Slunce je jen jedna hvězda v moři jiných hvězd, které tvoři věčný a neměnný Vesmír. Nazvali ho podle mléka vystříknuvšího z prsu bohyně Héry, Galaxií, tedy Mléčnou dráhou
- Před sto lety se přišlo na to, že naše Galaxie je jen jedna ze stovek miliard dalších galaxií. Že Vesmír není věčný že se rozpíná a kdysi v minulosti musel být koncentrován do malého prostoru.
- No a spekuluje se, že tento předmět koncentrované energie může být jen jedním z mnoha dalších v nějakém Nadvesmíru. O tomhle nejsou žádné znalosti a musíme si počkat nějakou dobu, kdy to vědci zjistí a vypracují teorie.
Tolik k tomu Nadvesmíru o kterém někteří spekulují.
