Měli bychom nejdřív definovat objekt pobožného uctívání, tedy boha. Křesťanského boha, katolického boha, indického boha, indiánského boha.
Na to zareaguje kroky citací z bible, že člověk byl stvořen v obrazu boha a logicky usoudí, že bůh musí být jako člověk (nebavíme se o pohlavních orgánech nebo brzlíku a slepého střeva boha)
Bůh je láska, je věčný, je všemohoucí, a vševědoucí. On je vrcholem všeho nad ním už nikdo není.
Všemohoucí není, nedokázal by udělat takovou skálu, aby ji neuzvedl a
kdyby dokázal, zase by ji neuzvedl.
Pokud je vševědoucí, je to největší pokrytec, jakej kdy existoval
Věčný rozhodně není, ani k tomu není důvod
takže souhlasit se dá jen s tím prvním, pokud to otočíme.
Láska je Bůh.
Tohle se dá akceptovat. Je to láska a pár trochu porouchaných jedinců si,
kdo ví proč, dali Lásce jméno Bůh. No jejich věc, z toho nám
neškubne
akorát pakmusíme zmínit a kámošku lásky nenávist, která je nedílnou součástí lásky. Ale tak to opravdu funguje i ve zkazkách o Bohu.
