,
ad 3. Ano, dítě je absolutně věřící všemu, co mu rodiče, prarodiče,
starší sourozenci napovídají. Když se ve věku několika málo let setká s
duchovním a vidí, že rodiče duchovního berou coby autoritu, (a zvou ho do
rodiny jako přítele) tak věří absolutně i duchovnímu vše, co tento
tvrdí. Ta víra novorozence je vrozená, tedy něco jako BIOS u počítače, je
to základní program mozku, který umožní postupné přijímání informací
uz okolí. Podobné je to s reflexem uchopení a s brekem přivolávajícím
pozornost rodiče.
Pozděj věří dítě učitelům ve škole, no a s dospíváním se u většiny
mládeže víra začne vytrácet a zůstane jen tradice a obyčej.
Moje ranné vzpomínky sahají do mého dvouletého života a moc dobře si
vzpomínám, že mne v té době nějaká tetka učila klečet u postele a
modlit se u andělíčka strážníčka a vykládala o peklu pro ty, kteří se
nemodlí. Naštěstí pro mne, mne můj dědeček (ta výše zmíněná tetka
byla asi jeho starší sestrra) vysvětlil, že vše je jinak a utěšil
veselými pohádkami.
ad 2. To, že by měl být ateismus, tedy přesvědčení o neexistenci bohů závislý na tom, že jiní v existenci bohů věří je vsitore absolutní nesmysl. Postrádá logiku.
ad 1. Operuješ zde s čísly, které označuji za "zbožné přání". Nedovedu si představit, že bys našel inteligentního a vzdělaného jedince, které by věřil v katolickou verzi boha, tedy v osobního boha - stvořitele.
