,
Krak: skrze oslici mluvil s lidma?
Nečteš - nevíš 
Balaám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými
hodnostáři. 22 Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův
anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Balaám zatím jel na své
oslici spolu se dvěma svými služebníky. 23 Když oslice spatřila
Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z
cesty a šla polem. Balaám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu.
24 Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami. 25 Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Balaámovu nohu. Bil ji tedy znovu.
26 Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo. 27 Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Balaámem. Tehdy Balaám vybuchl hněvem a bil oslici holí. 28 Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“
29 Balaám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“
30 Oslice mu řekla: „Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“
Odpověděl: „Ne.“
31 Vtom Hospodin Balaámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář.
32 Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí. 33 Oslice mě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tě zabil, ale ji bych nechal žít!“
1