Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

to je zajímavé, přečetla jsem si.

Už i nad Wikipedii můžeš strávit příjemný čas studiem dosud známých principů funkcí neuronů. A to má strááášně, skoro nekonečně daleko k intellektu lidského mozku.
už jen ta prostinká cesta vzruchů ze světla dopadajícího na sítnici oka do mozkového areálu na zpracování vizuálních podnětů potřebuje nějakého génia k výrobě vysvětlení.

ano, souhlas. Máme zde rozhraní (umělé) mezi já a zbytek, ačkoliv jedno i druhé je stejného materiálu. Toto rozlišení mezi já a zbytek světa (okolí + ti druzí) je principialně původem veškereho dění, vymezení sebe sama a vnímání pohybu (já vůči zbytku světa)

ad ratka:
.."Máme zde rozhraní (umělé) mezi já a zbytek, ačkoliv jedno i druhé je stejného materiálu. Toto rozlišení mezi já a zbytek světa (okolí + ti druzí) je principialně původem veškereho dění"..
veci se dely, deji a budou dit i bez nas - jak mam rozumet tomu principialnimu puvodu veskereho deni?

Je to motivace... oddělení "já" od "nejá"

ad ratka:
.."Je to motivace... oddělení "já" od "nejá"..
i male dite snad chape, ze neni kuprikladu pani kucharkou ve skolce, i kdyz si na ni treba muze hrat.. co tedy na tebou zminenem "rozlišení mezi já a zbytkem světa (okolí + ti druzí)" povazujes za onen "principialní původ veškereho dění"? opravdu to nechapu..

Tohle je známo:

Pokusy vyvodit z experimentů, co a kde je neuronální korelát vědomí, nejsou uzavřené, nicméně poskytují alespoň rámcový obraz. Experimentálním i klinickým modelem je obvykle zrakové vědomí, a to pro relativní jednoduchost (opravdu jen relativní) „zrakové dráhy“, což je víceméně hovorové označení pouti zrakové informace z primární zrakové kůry do „vyšších“ zrakových korových oblastí.

Jak z klinických zkušeností, tak z experimentů se zvířaty a lidmi bylo za přibližně 120 let výzkumu zjištěno:

1.) Zrakové informace ze sítnice dostává prostřednictvím zrakového mezimozku primární zraková kůra, označuje se V1 (Brodmanova area 17). Ta zpracovává jednotlivé jednoduché, „rozložené“ aspekty pozorovaných objektů, základní prostorovou orientaci podnětu, jas, pohyb, barvu a prostorovou hloubku.

2.) Po zpracování, které trvá asi 100 ms, předává tyto informace „vyšším“ zrakovým korovým oblastem, v lidském mozku jich je přibližně 10, záleží na tom, jak je které autority označují (V2, V3 přibližně odpovídají Brodmanovým areám 18, 19, následují V3A … a další).

3.) Některé z těchto „vyšších“ oblastí jsou v temenní kůře, tomuto směru se říká dorzální proud, je tedy „zadní“; jiné z těchto oblastí jsou ve spodní vnitřní týlní a přiléhající spánkové kůře, těm se říká ventrální proud, jsou tedy „přední“.
Zjednodušeně řečeno dorzální proud zpracovává pohyby, zatímco proud ventrální, „přední“, zpracovává barvy a jemné tvary.
V průběhu cesty zrakové korové oblasti postupně informace „skládají“, takže z čárek, barev, pohybů, prostorové orientace a hloubky postupně „vytvoří“ konkrétní předmět, třeba jablko, džbán, klíč nebo lidskou tvář.
Je tedy zřejmé, že zrakové poznávání předmětů je tvořivá činnost, mozek „nefotografuje“, zato vytváří vjem. Ten obvykle více nebo méně přesně odpovídá zevní skutečnosti, nicméně za určitých okolností je omyl snadno možný: zkroucenou větev v šeru snadno spleteme s hadem, zvláště máme-li strach.
Souboru neuronálních událostí, stavebních i funkčních, které odpovídají něčemu ve světě mimo mozek, například autu, klíči, tváři nebo nějaké ideji, říkají vědci neuronální reprezentace. (Dalo by se např. mluvit o neuronálním „záznamu“.)

4.) Předpokládá se, že zrakové vědomí vzniká spoluprací „vyšších“ zrakových korových oblastí „předního proudu“ s korovými oblastmi čelního a temenního laloku, fronto-parietální sítí, která umožní podat o zrakovém vjemu jazykovou a řečovou informaci a rozhodnout o jeho povaze.
Čímž jsem prozradil věcné jádro příběhu.

(vzato odtud)