Mimochoden: máš mezery ve vzdělání! Copak neznáš Shakespeara?
"Mnoho povyku pro nic" - do 15 cm
"Sen noci svatojánské" - 15-20 cm
"Zkrocení zlé ženy" - 20-25 cm
Když je to nad 25 cm tak už to není Shakespeare-
To je Neruda: "Kam s ním?"
Mimochoden: máš mezery ve vzdělání! Copak neznáš Shakespeara?
"Mnoho povyku pro nic" - do 15 cm
"Sen noci svatojánské" - 15-20 cm
"Zkrocení zlé ženy" - 20-25 cm
Když je to nad 25 cm tak už to není Shakespeare-
To je Neruda: "Kam s ním?"
ad Pavla119:
.."máš mezery ve vzdělání! Copak neznáš Shakespeara?"..
neznalost vrcholnych del renesance, ktera jsou prostoupena zejmena
humanistickymi myslenkami, bych doktorovi teologie asi moc
nevycital - ponecham-li tedy stranou antickym umenim a
filosofii ovlivnena dila, domnivam se, ze se slecna s pindourem se
svymi "vosumadvaceti" cisly pomalu blizi biblicke predstave zvireciho trhace
prdeli, pro Oholu a Oholibu optimalnim prroporcim..
vášnivě se oddávala svým záletníkům, jejichž úd je jako úd oslů
a jejich výron jako výron hřebců
Mnohá ponaučení můžeme šerpat i ze Starých pověstí Českých!
Když kníže Krok seznal, že jeho síly ubývají a dnové se nachylují,
povolal k sobě vladyku Přemysla a dí k němu: "Poznal jsem tě jako muže
moudrého a rozšafného. Pojmeš tedy za manželku tu z mých dcer. kterou si
sám vybereš a staneš se vladařem Čechům!"
Těžká to volba, přetěžká! Tři dcery jako z růže květ, ztepilé,
zdatné, kterou si vybrat? Která bude nejen dobrou kněžnou ale i dobrou
manželkou?
I pozval Přemysl tu nejstarší, Kazi, k procházce po vyšehradských
hradbách. V tmavém zákoutí poodhrnul své roucho řka: "Shlédni, Kazi a
rci, co vidíš?" Kazi pohlédla: "Vidím čur.ka!" Tehdy poznal Přemysl, že
Kazi již není nevinnou dívkou ale zkušenou ženou. Vzal proto do zákoutí
její mladší sestru Tetu, kterážto jednostejnou odpovědí zarmoutila srdce
Přemysla. Zbývala nejmladší. Libuška. Ona pohlédla beze studu pod suknici
a s úsměvem pronesla: "Vidím ZVONEČEK!"
Zaradoval se Přemysl: "Tuto dceru mi dej, tu pojmu za manželku a stanu se
dobrým vládcem Čechům!"
Konala se tedy slavná svatba a po bujarém hodokvasu ulehl Přemysl s Libuší
na nejjemnějšími kožešinami vystlané svatební lože. Tehdy znovu odhrnul
suknici řka: "Libuško, musím ti prozradit tajemství: zde to, co vidíš,
není zvoneček! Je to čur.k!"
Libuška zavrtěla spanilou hlavinkou: "Kdepak, Přemysle! Mýlíš se! TOTO je
opravdu ZVONEČEK! To, panečku, Bvoj! TEN MÁ ČUR.KA!!!"