,
nedávno jsem se setkala s dvěmi setřenicemi a bratrancem a probírali jsem to že naše rodina byla šílená. tedy nejen moje ale celkově naše mámy a otcové v čele s babičkou a dědečkem. Zanechali šrámy a hořkost, každý měl svojí cestu jak tuto hořkost překonat a šrámy zahojit. Nikdy jsem si to tak neuvědomovala jako teď, když už moje máma má 100 let, vycházejí ven jeji traumata a já se s tím musím poprat. Dříve to nešlo protože jsem si toho nebyla tak věodma, maminka to skrývala. Tušila jsem to, ale starý člověk je zcela odhalen.
Trpí? Bůhví... Jen ukazuje sám sebe v plné nahotě. Taky jednou takoví budeme.
