,
Dobře víš, proč jsem ten strom založil! Krak se tě zeptal, proč se tomu vyhýbáš jako kráva, tobě se to nelíbilo, tak jsem se zeptal, jako kdo jiný se tomu tedy vyhýbáš. To se ti zase nelíbilo, protože to navazovalo na tu krávu. Napsal jsem, že se tě tedy zeptám zvlášť, čemuž jsi přidělila srdíčko. Hned na to jsem založil nový strom a položil tedy zvlášť tu otázku: Jako kdo se tedy vyhýbáš té odpovědi? A tvoje reakce? „A na co se ptáš?“ No není to na zabití?
Přitom stačilo i pak prostě odpovědět na tu původní otázku o počtu bohů (nebo Bohů, nebo bohů i Bohů, nebo jak to vlastně máš), a bylo to v pohodě. Ale to ty ne, ty prostě nahodíš nějaké prohlášení, a když se na něj zeptáme, neodpovíš. Když se tedy na tebe vybodneme, nahodíš ho znova. A cítíš se dotčená, že po tobě vyžadujeme, abys nám objasnila, kterým ze dvou možných způsobů to máme chápat, případně zda to máme chápat nějak ještě jinak. A vyhýbáš se tomu jak čert kříži, a to je celý ten problém! Pokud se ti nelíbí, že po tobě chceme vědět, jak to myslíš, tak to sem prostě nedávej. Co je na tom tak nepochopitelného?
