,
Ondi
domnívám se že jakateismus tak i teismus jsou propojené ač to nechcete vidět s určitými etickými pravidly.
Kdysi Bůh nebo spíše menší bůh znamenal moc. Třeba král se oznaqčil za boha, aby tím deklaroval že jeho pravidla jsou ta, která "tróní" nad zbytkem a musí se dodržovat.
Tedy oba, jak teismus tak ateismu vyjadřují určitou moc. Jak se chovat k bližním, jak se chovat k přírodě, jak přistupovat k sobě etc....
Problém je, když si teismus "uzme" běžně dostupná pravidla zkušeností
a vyhlásí je za pravidla od Boha.
To začíná tím "nepokradš, nesesmilníš" a končí nařizováním ženám,
že nesmí na potrat ap.
To problém je, ale jen proto že se míchá lidské s Boží vůlí. Pokud člověk prohláás svoji vůli za Boží, vzniká problém.
nejde o vůli, jde o zkušenosti.
Primárně u nedoloženého a nedokázxatelného boha je trošku na risiko
mluvit o jeho vůli. pokud neexistuje, je to komplet všechno špatně. to si
musí přiznat i věřící, jinak bude neustále vytvářet vemi risikové a
pochybné názory a tvrzení, teorie.
A pokud věřící prohlásí vůli člověka, ateistů, za vůli boží, tak to
problém není?
my dneska dávno víme, že trojjedinnost boha, dědičnýá hřích
křesťané ukradli předchůdcům s jinou vírou
víme i to, že křesťané kradli svátky pohanů, přiípadně svoje
nastrkávali v čase tak, aby překrily ty pohanské
a v neposlední řadě víme, že desatero bez těch 1. asi 3 pravidel, kde bůh diktuje, jak a co k němu člověk musí, jsou naprosto běžné zkušenosti dospívajícího člověka, kdy na uvedená pravidla přijde sám DŘÍVM, NEŽ JSOU MU SDĚLENA TŘEBA V KOSTELE, že jsou od boha. to se pak tomu těžko věří, že existuje nějakej vytesanej šutrák s pravidly, když na ně přijde díky realitě už dítě.
nevím co chceš sdělit. Pokud chápu Boha a Boží vůli jako výsledek propojení všeho existujícího v rovnováze... tedy tuto ronováhuchápu jako dobrou, proč by mě mělo zajímat co si kdo myslí. Pokud věřím že je možné žít v míru a harmonii se sebou a druhýi, pak musím být přesvědčena na 100% že to možné JE, že to existuje... jen se to neuskutečňuje protože neznáme informace... nebo známe, ale jdeme proti nim záměrně... proti harmonii, proti lásce, proti rovnováze
se sebou samým žít v harmonii je rozhodně možné
:-))))))))))))))))))))
stačí jen sám sobě nastaveit "takové cíle", které si sama před sebou
splníš.
žít v harmonii s durhými také lze, ale jen těmi se stejným smýšlením jako máč ty a nebo s lidmi hodně tolerantními,a ty mezi ně musíš patřit taky.
s vrahem své rodiny asi v harmonii žít nebudeš, leda pokud si ji nějakým patologickým způsobem a z nějakého prapodivného důvodu sama naordinuješ
