Dharma neučí mít se rád, ale naopak odhlédnout od sebe, zbavit se ega. V meditaci se nic jiného nedělá.
Dharma neučí mít se rád, ale naopak odhlédnout od sebe, zbavit se ega. V meditaci se nic jiného nedělá.
Dharma učí nahlédnout do sebe. Záleží jak jí pojimas jestli dle hinduismu sociálním aspektem k druhým nebo v buddhismu sebepoznanim.
No ano, nahlédnout do sebe a poznat "prázdnou" podstatu ega. Ego není nic než nadmíru zdůrazněný pocit já. Zdůrazněný je právě tou sebeláskou (sebezhodnocením), které se člověk musí zbavit, aby se věci upravili do normálu.
Ego je tvořeno nadměrnou láskou k sobě, přeceňováním svého významu. Tím vzniká ego-komplex: soubor citově zabarvených představ spojený s pocitem já. Sestává z představ, které nás uspokojují. Vůbec není nutné na sebe směřovat nějaké city, protože zevnitř člověka se přirozeně dostavuje základní míra spokojenosti se sebou, takže lásku, kterou k sobě člověk chová, je přeháněním, sebevyvyšováním, přeceňováním svého významu. Je to něco navíc, co vychyluje rovnováhu psýché. Je potřeba přestat o sobě cokoliv tvrdit, přestat si přisuzovat vlastnosti, význam, směřovat na sebe city, jakkoliv sebe vymezovat, zkrátka přestat si nalhávat, vytvářet si iluze, klamy, máme-li žít v pravdě. Všechny tyhle věci mají přicházet z nitra psýché, jedině tehdy jsou objektivní.
jo teď jsem si to přečetl, já při svých reakcích nečtu příspěvky
dopředu. 
Já ano a zpětně se ke všemu vracím takže než se pak dostanu třeba po
9 hodinách nečinnosti tak těm co odpovídám musí počkat až se dostanu do
přítomných okamžiků psaní. 
já ne, já přečtu první nepřečtený příspěvek, a odpovím. Přečtu další nad ním, a odpovím. A tak dál.
ego je nedílnou součástí každého jedince, dokonce i zvířecího.
popisované je spíš egoismus, jehož "zdravé množství" je nutné k přežití
Nic z nitra psýché není objektivní, ale přesně naopak .-))))))))))))))))) proto "z nitra psýché" .-)))))))))))))
Meditace je součást zklidnění né na zbavení ega. Buddhismus učí že
meditace má jen sklidnit mysl tak aby myšlenky nás nerušili. Být
pozorovatel né se je snažit uchopit. Je to jako když koukneš na oblohu,
mraky se také pohybují nedají se zastavit a přesto je sleduješ jako
pozorovatel. Nebo v řece když pluje list ze stromu, víš že když se ho
pokusis vytáhnout připluje další a další. 
Jistě, k tomu zklidnění ale dochází upozaděním ega, maximálním snížením jeho aktivity. Aby neprodukovalo myšlenky (nehodnotilo, nic si nepřálo...).
A také ustálit myšlenky teď a tady, lidé mají strachy o budoucnost že
strachu z minulosti a přitom přítomný okamžik je to co je to správné.

Ano, tam se má tak ztlumit jeho aktivita, aby existovalo čistě jen
pasivní prožívání. V takovém stavu se dějou zajímavé věci (které se
nedají intelektuálně vydedukovat). 
„Já“, ego, je klamem a tento klam je zdrojem všech lidských problémů.
Zastavit tento klam, uhasit to já, opustit ho, osvobodit se od něj znamená definitivně ukončit veškerá neštěstí, nepříjemnosti, těžký život, nespokojenost, zklamání, nostalgii atd.
Ať už je to jakkoliv, to ego není moje.
Ať už je to jakkoliv, to není moje a já nejsem tím.
V každé lidské bytosti je možnost transcendentálního Vědění, které je Věděním mimo mentální, dialektické, intelektuální, rozumové a diskriminující vědění.
Tato „možnost“, která je mimo sféru psychiky, nedefinovatelná, nevyjádřitelná a nepopsatelná, se může probudit a stát se silou, která umožňuje Spatřit iluzi jevů, tedy iluzi onoho „já“. Tato síla dá přístup k Nepodmíněnému, Absolutnímu, k úplnému opuštění všech jevů, a tedy opuštění klamného já, a ukáže, jak navždy vyjít z veškerého neštěstí.
To znamená: pochopit přesně, čím je Dharma a čím jsme my.
Nemůžeme si skutečně plně uvědomit tajemnou a vzácnou povahu Dharmy, dokud nepochopíme, čím jsme: pokud vidíme jen lidskou existenci, tu naši, a pak něco vyjímečného a neobyčejného, nemůžeme Dharmu plně docenit.
Můžete celý život hledat oběti a viníky, stěžovat si, že společnost, ve které žijete, je nespravedlivá, a usínat se sevřeným žaludkem, protože se cítíte bezmocní.
Nebo můžete jednat.
Můžete přijmout, že příčiny utrpení nepřicházejí zvenčí, ale z ducha každého z nás.
Pokud přijmete tento závěr, přijmete také, že na sobě budete pracovat, aby se utrpení z vašeho života vytratilo.
Když se ráno probudíte a budete mít špatnou náladu, uvidíte všechno kolem sebe špatné a všude samé překážky, budete pak sedět za volantem podrážděný.
Naopak, když vstanete s dobrou náladou a klidný, život vám bude připadat jasný a pokojný.
Od momentu, kdy položíte chodidla na zem, nepřestávejte vnímat chůzi, zůstávejte přítomní vůči všemu, co přichází, nevzdalujte se od toho, co právě děláte.
Existuje východisko a to východisko jste vy.
Anebo se to dá podat jinak (syntéza náb. legend/mýtů):
Byla Veliká Mocná, dokonalá a nesmrtelná Bytost.
Byla kompletní ve své essenci, hermafroditická a vše, co kdy vesmír obsahoval, zrcadlila harmonicky ve svém nitru.
Byla otcem i Matkou všeho.
Co způsobilo Její rozštěpení?
Nevyzpytatelný Zákon, jenž dává Hadu a jeho síle pohyb.
Snad Slovo.
Neznámá Prapříčina! Ona zakalila Její čelo a obrátila Světlo k zemi. A tak vznikl Muž a Žena; každý z nich stvořil tisíce vášní a protikladů v touze po návratu...
Hledali ve hvězdách, ale neviděli sebe.
Namáhali mozek, ale zneužívali těla.
Jaká jest cesta Písma?
»Vyjdi z principu, v němž úpíš.«
»Spoj obě pohlaví tak, aby se rozdělila v hmotné a duchovní!«
»Usmrť Zemi a duch zůstane nedotčen v temnotách!«
»Ale ne dlouho; v brzku bude Bytost vzkříšena.«
»Toť cesta Králů.«
»Otroci budou věčně blouznit po hvězdách, jsouce přikováni tělem k zemi.«
zbavit se ega znamená přestat existovat, i kdyby jen ve svých projevech vně