Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Pro to, co jsi vyjmenovala za vlastnosti člověka, používám přívlastek "normální. Tedy normální, tedy průměrný a přirozený člověk.

Ten výraz "humilitas" je křesťanský výraz pro křesťanskou "pokoru", tedy poslušnost a ponížení vůči křesťanské mafii a křesťanským svátostem.
Humus není země, ani půda, ale mrtvá organická hmota.

"Pokorného" vnímám jako člověka s ohnutým hřbetem a "rozmočeným" egem, prostě jako osobu bez vlastní vůle.

v tom případě je normálnost mimořádně velká vzácnost.

To bych neřekl. Lidi jsou už takoví i makoví, pracovití i líní, tvořiví i bořící. Normalita je něco jako statistické vyhodnocení vlastností. Znáš přece "gausovu křivku", kterou lze popsat statistické rozložení vlastností, třeba IQ - hodnotu 100 má nejvíc Pozemšťanů ....

znám gausovu křivku a vím, že jen minimum tedy vzácné procento lidí je schopno sebereflexe... nedokážou se na sebe podívat pravdivě. bojí se toho.

Ani to si nemyslím, i když si nedělám iluze.
Některý člověk si o tom, jak působí na jiné lidi, představuje v souladu se svým charakterem něco, co může být v příkrém rozporu s tím, jaká je realita.

Použijeme třeba ženy, které se nechávají vycpat na různých místech silikonem. Proč to dělají, stojí to prachy a není to bez rizika? Celá takhle kosmetika může přerůst v obludnost, např. vytetované obočí uprostřed čela, nafouknuté rty, botox proti vráskám, napnutá pokožka, nebo i tetování a děravění pokožky za účelem zavěšení různých kovových předmětů. A to nezmiňuji krémy, parfumy a líčidla, která se dají naštěstí rychle umýt.
Muži v tom za ženami také nezaostávají.

Takže jestli tě správně rozumím, určit, kdo je veden pýchou a kdo pokorou je vlatsně nemožné :-))))))))))))))))to sice moc nechápu, co ,á uvedené společného s gausovou křivkou a ještě v uvedeném vysvětlení, ale opět s emusím zeptat na zásadnější : a jak poznáš, kdo to dovede?

nepoznám to, neřeším to... píšu jen do diskuse. jsem starší človk, mám nějaké zkušenosti a snažím se sledovat co se kolem děje. ale samozřejm se mýlím, nevidím nepoznám.

No já právě jen že o těchto věcech se dá sice hezky filosofovat, ale realita a práce s těmi filosofickými závěry, VŠEMI z oblasti lidské psýché, je možná nemožná, rozhodně těžžká a asi neobjektivní.

Proto osobně nepovažuji psychologii za vědu /nezaměňovat z apsychiatrii), protože to je vlastně jen práce se statistickými soubory a tedy pravděpodobností nějakého jevu, stejně jako pravděpodobností, co ho "pomůže odstranit"

Takže filosofovat ano, vynášet soudy a verdikty je podle mne pyšné :-))))))

přesně tak, filosofování jsou takové ty hospodské řeči kdy jsme k sobě blízko... :-)

Filosofování je pro člověka velmi důležité, dokáže ho to posouvat "dopředu" (nehodnotím jestli směrem srpávným nebo nesprávným, i slepé uličky jsou významné :-)))))
Jen se člověk nesmí "pustit", že je to pořád jen filosofování

družné trávení volného času :-)) já teď peču ribizovou buchtu a dělám ribizovou mameládu. Jsem sama i když manželněco studuje pokoji a užívám si že můžu být sama se svým "dílem". V půběhu života se mění touhy... nebaví mě filosofovat s někým, baví mě být sama se svoji "prací". Tedy to je právec uvozovkách, protože nic z toho dělat nemusím. Jsem v důchodu a dělám si jen co chci.

Já teď nic nepeču, pracuji, a k obědu bude gulášek .-))))))))
Manžel asi studuje PlayBoye :-))))))))))))))))))

A tak to mně baví filosofovat :-))) Ale ještě nejsem v důchodu a kdo ví, jestli se ho dožiju. Dá-li Bůh

Neztrácej naději, věř si.

Tak nepřekvapí, že ateisté nerozumí pojmu pokora. Takhle jako ty vnímá pokoru pýcha: jako méněcennost. Z pozice pýchy, kterážto je deklarací vlastní velikosti, je totiž pokora - nepřiznávání si žádné velikosti - nutně prožívána jako ztráta vlastní hodnoty či ceny. Pyšní lidé tak hodnotí pokoru negativně, protože je z jejich úhlu pohledu (z perspektivy deklarace vlastní velikosti) nepříjemným prožitkem.

především se lidé pyšní pořád musí přesvědčovat o své hodnot a velikosti. pak trpí komplexy

Jistě, proto je pýcha nesvobodou. Pyšný člověk potřebuje potvrzovat sám sebe a je citlivý na zpochybňování sebe.

pýcha je velmi zákeřná necnost... může nabývat různé podoby které se tváří jako cnosti. ale v podhoubí je živí pýcha a proto to žádné skutečné cnosti nejsou. čím víc se člověk snaží být cnostnný, tím více se dme pýchou a zaplétá do pavučiny zlého.

Přesně tak. Maskuje se nezřídka i za racionalitu

Cnostní jsou tak akorát fanatičtí bohumilové, teda vidí se tak a ostatní lidé třeba ti ateisté jsou pro ně světovým zlem.
Také máme "Mravnost nade vše", že jo.

chtělo by to příklad nějakého takového cnostného a ne jen teoretizovat o

Příklad? Nejcnostnější člověk světa je zajisté papež, pak následuje jeho mafie, pak knězové, faráři a fanatické ovečky. To je snad jisté, jonatáne.
Ostatní Pozemšťané jsou lháři, zloději, kriminálníci a vrahové. Jen ateistům připisuješ zavraždění dvou miliard lidí, nebo jsi v nenávisti k ateistům polevil? Křesťané nikdy nevedli války, křižáci neexistovali ... (to na Ukrajině je jen hra a že jsou tam zabíjení lidé je jen lživá propaganda západu, že?)

Proč v těch ctnostech všichni vynecháváte „t“? Co vám udělalo? Ctnost je přece něco, co je záhodno ctít, ne cít!

Nebo cnít…

Takže jestli tě správně rozumím, určit, kdo je veden pýchou a kdo pokorou je vlatsně nemožné :-))))))))))))))))

Vážně?
A proč by to tak mělo být?
Já měl za že pyšný je člověk na to, co je motivací k pýše.
ne že si člověk usmyslí, že bude pyšný, a pak že si to musí potvrzovat?

Proč mám pocit, že tento příspěvek je etalonem pýchy? :-))))))))))))))))))
Kdo nechápe a nevnímá pokoru jako součet, nerozumí pokoře a je pyšný :-)))))))))))))­))))))))))
To je velmi pokorné .-)))))))))))))­))))))))))) Z perspektivy vlastní nadřazenosti .-)))))))))))))­)))))))

Ale asi tu došlo zase k nepochopení : já se třeba zajímal o to, že člověk se může jevit jako pokorný člověk jen proto, že je ostýchavý, zbabělý, rezignoval.
To jsou charakterové vlastnosti, které lidé opravdu mají, a pokud se někdo ostýchá, bojí nebo rezignoval na to sdělovat světu, že je v něčem dobrý, že to sice může vypadat jako pokora, ale ve skutečnosti je to ta zbabělost arezignace.
A kdo pokorný a nepyšný rozhodne, jaké jsou motivaci toho chování, které VYPADÁ jako pokora, ale možná vůbec není a nikoli proto, že by to někdpo jen hrál :-)))))

PS : podle mne by pokorný člověk uvedneý příspěvek nenapsal :-))))

no vidíš to. podle mne člověk zemitý nemá s pokorou zas tolik společného :

Zemitý může být člověk, který je od přírody silný, nepoddajný, má blízko k přírodě a životu. Může to být i vyjádření pro prostý, neokázalý způsob chování nebo projevu.

ale je pravda, že literárně to prý znamená i
V literatuře a umění se zemitost často používá pro popis něčeho, co je prosté, přirozené, pokorné a nesnaží se o okázalost.

ale já za "zemitým" člověkem vidím to první.

No, jenže ten význam není, že na zemi pevně stojí, ale že je jí blízko v tom smyslu, že je dole. Humiliare znamená pokořit. A pokořit někoho rozhodně neznamená upevnit jeho postoj na zemi, ale k zemi ho přitlačit. Ponížit ho. To je význam toho slova.