Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Hovoření taky nutně neznamená mluvené slovo, hovořit lze i posunkama. Jak teda spolu komunikujete?

Každý člověk s Bohem komunikuje – nebo spíše, Bůh komunikuje s ním. Aby tato komunikace byla co nejúčinnější, přistupuje Bůh ke každému jinak. Jinak mluví třeba s Radkou, jinak se mnou – a dokonce i se mnou ne vždy stejným způsobem.
Jedna z forem této komunikace může vypadat tak, že mu něco navrhnu, on s tím souhlasí a drží se toho. Bůh své dohody dodržuje – problém je spíš na lidské straně, protože my často nedodržíme, co jsme slíbili.
Nejnižší úroveň spolupráce s Bohem je jakýsi výměnný obchod – něco za něco. Ta nejvyšší spočívá v naprosté důvěře: člověk nic nechce, jen nechává vše na Bohu, protože ví, že Bůh mu dá to, co skutečně potřebuje. Děkuje pak nejen za to, co dostal, ale i za to, co nedostal – a dokonce i za nemoc, která ho postihla. Protože ví, že všechno, co Bůh dopustí, má svůj smysl – i když nám lidem, kteří neznáme budoucnost (a často ani přítomnost), zůstává tento smysl skrytý.
Také se ví, že na člověka Bůh nikdy nedopustí víc, než je schopen unést – pokud s Ním spolupracuje. A právě to slovo „zvládnout“ je klíčové. Každý si ho totiž představuje jinak.

Ale vůbec ne. Jen pár duševně labilnějších si tak vysvětluje svoje "hlasy v hlavě"

Neverending Story :-))))))))))))))))

No tak vidíš, že s Bohem hovoříš, když mu předkládáš návrhy. A jak poznáš, že on s návrhem souhlasí nebo nesouhlasí?

o jaké komunikaci přesně píšeš?

To bude patologická autosugesce.