nechci se zbytečně zaplétat, protože můj názor je subjektivní. zdá se mi, že ateista j zranitelnější. Když přijde o vše co miluje, nezůstane mu nic. Věřícímu zůstává pořád Bůh a jeho víra
nechci se zbytečně zaplétat, protože můj názor je subjektivní. zdá se mi, že ateista j zranitelnější. Když přijde o vše co miluje, nezůstane mu nic. Věřícímu zůstává pořád Bůh a jeho víra
No a pak ti zůstane - modlitby, aby ti Bůh pomohl a vrátil vše zpět.
Nebo ho prokleješ za to jaký osud ti připravil.

Nevím, kdo z nás by na tom byl líp, nebo hůř.

Vůbec ne, je to neporozumění. V Bohu vše máš a to ostatní je darem. Bůh pomáhá a uči nelpět, povolit a přpustit věci takové jaké jsou. Protože dává sílu je unést v jejích skutečné podobě. Nemusí si je nějak "upravovat",je schopen je přijmout.
Bůh pomáhá a učí nelpět, povolit a připustit věci takové jaké
jsou.

A proč si myslíš, že to u ateistu nemůže být?(i bez Boha)
Určitě to být může, ale většinou je zde podvědomá úzkost z marnosti. Opět mohu jen mluvit za sebe. Někdo tyto existenciální věci zvládá bez problémů, nemá žádný problém s nicotou a prázdnem. Mě to trochu děsí :-)
No a v tom je ten problém věřícího - strach z nicoty - strach, že ta
nicota-nebytí-prázdnota nastane po smrti.
A proto "věří", že budou žít věčně.

Tak to bych já nechtěl - ve věčnosti vzývat Boha a sloužit mu.
