Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No já bych řekl, že člověk může být šťastný, i když neví, co je neštěstí. Akorát by holt nevěděl, že je šťastný. A čemu by to vadilo?

No tomu, že by nevěděl, že je šťastný. :-)))
ve světě, kde existuje jen jeden stav mysli je zbytečné ho pojmenovávat
člověk by věděl, že je mu nějak.
a protože by nepoznal stav "nějak jinak", za chvíli by ho to nbavilo

koneckonců ono i štěstí se "okouká", když trvá moc dlouho a i na neštěstí si člověk po čade zvykne.

ale pakliže by člověk neměl srovnání, nevěděl by, že má něco, co jiný ne. měl by to každý, to samé

Někomu stačí k výbuchu pocitu štěstí, když najde na chodníku korunu, Jiný se nezbaví mrzutosti, ani když někoho obere podvodem o milion. Někomu stačí k pocitu štěstí májový deštík a voňavá příroda, jiný potřebuje k pocitu štěstí seřvání zpovědníkem za napáchané hříchy a tím pádem jejich smytí.