V domově je paní 103 let, ta je cekem v pohodě. ráno ji posadí do
křesla a ona tam tak různě klimbá a dokáže se pohybovat.
Pak je tam pán, kterému je 102 let, a toho vyvezou pečovatelky a je při
smyslech a takový slušný, zcela jasný v hlavě.
A pak je tam moje máma, které je 100 let... a tá by tak strašně moc ještě
chtěla všecko a nemůže nic, ani se postavit, ani se najíst, ani se
domluvit, ani si sednout, ani si lehnout ... prostě nic. a to si člověk
nevybere, toho se dožije.

,




