,
Ondi
Já tě nechci tlačit do odpovědí, které nemůžeš vědět. Nikdo je neví. Ale tím pádem je alibistické i tvrzení, že to je "objektivní, spravedlivé, harmonické".
Ne, není. Dá se tomu jen věřit, nic víc. Objektivně to prostě nevysvětlíš, spravedlnost v tom nenajdeš. Harmonii možná po čase, tu vnitřní ve tvé mámě. Já ji taky najdu. V echvíli, kdy zemřu.
Proto jsem psala že to JE Bůh... nikoliv já nebo kdokoliv jiný. Por m nedosažitelné, pro jiného taky. Ale moje víra dává naději.
np aůe pak bys neměla trvdit, že tTO JE spravedlivé, objektivné, tarmonické.
můžeš v to věřit, ale jak si vysvětlíš ten řešený rozpor a jak si potvrdíš, že si ho vysvětluješ správně
takhle chápu Boha... jako objektivní pravdu, spravedlnost a harmonii. Tedy něco co mě i každého z nás přesahuje a je dobré. A je mi jedno jeslti si to vysvětluji správně :-)) Boha nikdo neviděl. Když jsem později... s odstupem času četla Biblické příběhy od Ravika, a četla jsem o Kristu, rozuměla jsme tomu. Věděla jsem koho Kristus představuje... :-)) ale to nemá cenu vysvětlovat. Už jsme nakecala víc než dost.
Tato věta "A je mi jedno jeslti si to vysvětluji správněů způsobila, že v debatě nemusíme dál pokračovat .-))))))))))))))))))))
Poznamenal bych, že Bůh se tu objektivní pravdu, spravedlnost a harmonii snaží v člověku navodit. V člověku působí síly, které se ho do tohoto bodu snaží dovést. Když člověk vyznává hodnoty jako pravdivost a spravedlnost a žije podle nich, tj. zaměřuje se na pravdu a spravedlnost, což předpokládá, že odhlíží od sebe neboli upozaďuje ego, pak požívá Boží přízně, neboli zažívá vnitřní harmonii. Tady platí přímá úměra: harmonie se dostavuje v té míře, v jaké žijeme tyto základní hodnoty.
Spadá do toho i láska coby hodnota, přičemž pravdu, lásku a spravedlnost pojí úzká souvislost (z jednoho lze logicky dojít k druhému).
nesnaží
ty síly jsou životní zkušenosti, získané i bez boha
kvůli pravdě není nutné upozaďovat sebe :-)))))))))
žádná boží přízeň není, jsou to jen chimery :-)))
propojit pravdu a spravedlnost ještě budiž, ale proč lásku? .-)))))))))
rostě sis sama stanovila, že duševní stav v pravdě, spravedlnosti, harmonii, je "boží stav"
přičemž sis současně "pokorně" uzavřela, že to, co je objektivní, spravedlivé a harmonické (navíc jak jsi také myslím psala NE PRO JEDINCE, ALE PRO VŠECHNY) určuješ ty. :-)
hmmm, nemyslím žebych to určovala já. V tomhle jsem hodně otevřená, nikomu neurčuji co si má myslet a jak má být objektivní, spravedlivý či pokorný. Pokud to tak vyznělo, musím se nad sebou zamyslet a udělat pořádnou sebereflexi. Vždycky jsem si vážila svobody.
No pokud píšeš, že Bůh je spravedlnost, harmonie, pravda - i když ho neznáš, máš jen "naději", tak si to určuješ sama. sama pro sebe. ani nemusíš pro druhé. stačí už jen to, že si sama určuješ, co je pravda, co je láska, co je spravedlnost, co je harmonie - i když to nemáš nijak objektivně potvrzené.
neříkám, že to určuješ druhým, ale je fakt, že i u druhých bys to posuzovala podle sebe, tedy subjektivně
vůbec nerozumím tvému komentáři. asi to přesahuje mojí rozumovou kapacitu.
Právě proto že si nechci určovat co je harmonie, co je spravedlnost, co je láska, že chci odstoupit od svých představ a dát životu svobodu, právě proto je spravedlností, harmonií a láskou nedosažitelný Bůh.
Ale ty sis ji určila, v podobenství Boha.
Podle toho, co teď píšeš, bys teda neměla mít absolutně žádnou
představu o tom, co to je, ta spravedlnost, pravda, harmonie, když to
přisuzuješ NEDOSAŽITELNÉMU Bohu, čili sama píšeš, že toho nikdy
nedosáhneš (možná až po té smrti, jako každý z nás a jako každému už
ti to pak bude totálně jedno)
Neurčila, přesouvám ji na Boha... nemohu vědět objektivně či absolutně, mám jen částečn informace.
Jenže ty nemůžeš vědět ani to, že ji má Bůh.
I kdyby to byla pravda, ty nebudeš schopna to určit, jen subjektivně
věřit
Proč bych to nemohla vědt, pokud je takhle Bůh definován. Jsou to základní atributy.
Protože sis ho tak definovala ty, vy, věřící, aniž byste měli
ponětí, co bůh je.
To je irelevantní
Nenzývejte to bohem, nazývejte to jen spravedlností, harmonií, pravdou - a bude vše v pořádku. Uvedené vám neumožní postulovat nějakou chymeru
jde taky o to se sjednotit na nějakém společné cestě či rituálu, něoc co společnost sjednotí eticky. akceptace pravidel etc. Něco co přesahuje zájem jednotlivce způsobem, na kterém se dohodnou ideálně všichni.
jasně, mohu se jen domnívat a s vědomím, že se mohu mýlit. Tedy klidná otevřená mysl. A pokud se mýlím, přijmout svůj omyl.
No a takhle to máme my ateisté.
Součet to má zjevně jinak, podle jeho výroků za posledních asi 7 dní
.-)))))))))))))))))))))
Soucet se nemýlí .-)))))))))))))))))))))))
On je takový etalon pokory :-))))))))))))))
jenže on podle mě není věřící, spíše ateista. Nevím, neznám k jaké denominaci se hlásí. HOdně se opírá o Junga, ale to je spíše psychologie než náboženství.
Já souhalsím, proto mu věřící neříkám. V posledních dnech se tu
zastával budhismu, je zcela utopen v jingovi a dalších :-)))) nicméně o
potlačení ega, pokoře ap. tady psala píše :-)))))))))))))))))
takže to mohu použít :-))
