S tím tvým závěrem pochopitelně souhlasím.
V tom pobožném, nebo lidovém slovíčkaření jde časový a významový
posuv slova.
Jsem pro" jasnou, věcnou a přímou formulaci .{color: green}"
myšlenek a výpovědí a ne o biblí motivované žvásty ze kterých si může
každý vybrat vlastní variantu a tu považovat za absolutně pravdivou.
Slovíčkaření akceptuji akorát v poezii. Jízdní řád železnice také
neuvádí, že vlak do Prahy přijede za minutku.
To se týká třeba cedule na zamčených dveřích trafiky "přijdu za
minutku" a dotyčný, který to vezme doslovně se koukne na své hodinky a za
minutku zkouší opět dveře trafiky a dojde mu, že ta cedule obsahuje
nepodstatný blábol. Ty můžeš také tu minutku různě interpretovat.
Pobožný má potíže s interpretací výrazu "minutka", tu minutku může
podle návodu jeho bible klidně prodloužit na tisíc roků.
Rozumný člověk ví, že slovíčkaření nelze brát doslovně a tak
odkráčí buď do jiné trafiky, nebo do kavárny a za půlhodinu (když nemá
naspěch) se vrátí k trafice přezkoumat, jestli ta avizovaná minutka už
uplynula. 