Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

V konfliktu dobra a zla, oběti a agresora, bych případnou nestrannost nepovažoval za objektivní. Asi bychom pro takovou nestrannost hledali jiné označení.

Tak řeč byla o neutralitě ohledně přesvědčení či stanoviska. Co se týče konfliktu, tam je nestrannost chápána jako osobní či citové nezaujetí ani jednou stranou konfliktu, nepřítomnost sympatií ani k jedné ze stran (neboli když ani jedné straně nefandíš).

Neutralita není nutně objektivnost, mnohdy přesně naopa,

viz aktuální situace putler - trump - zelenski

trump je tak úřasně neutrální, že není ochoten odsoudit zločince

ad soucet:
.."řeč byla o neutralitě ohledně přesvědčení či stanoviska"..
co se viry v existenci Boha ci nadprirozena tyce, nenapada mne jina pozice nez apatheismus / apaticnost vuci konceptum Boha, ktera by mohla splnovat kriteria neutrality.. a jelikoz agnosticismus je o necem uplne jinem, co si pod onou neutralitou vlastne predstavujes, kdyz na jedne strane je vira a na druhe nevira? jak odpovi jeji zastance na otazku, zda-li veri v Boha a pripadne jeste, jaky ma takova "pozic" nazev?

No to by bylo jak podle Visitora: „Pravda je vždycky někde mezi.“ Ono je to ale spíš naopak: Kdo je objektivní, umí být i nestranný. Pokud je ale někdo nestranný v případě lupiče a náhodné přepadené stařenky, o jeho schopnosti být objektivní to příliš nesvědčí.

Proč ne, jak by mohl třeba soudce stranik někomu... buď stařence a pak třeba dát zloději trest smrti nebo lupičovi a propustit ho.
V našem lidském měřítku nestrannost znamená obejktivnost a tedy i řešení dle práva či zákona. Nezávidím soudcům... V práci jsme musela rozhodovat v různých kauzách, kdo co zavinil a jakou měrou etc. Je to příšerné... protože jak jsme již psala, člověk chce být nestraný a objektivní, ale nemá všechny informace.

Třeba u různých dědických sporů, tam je to šílené a kolikrát zcela neřešitelné. A sourozenci se třeba rozhádají kvůli majetku navždycky. A nelze nalézt objektivní řešení.

Jedinou možností jak z toho ven, je nakonec odpustit sobě a odpustit druým.

téma odpuštění je věcí víry, přeskládání si svého života bez pocitů křivdy... a celkem složitá záležitost.

Já považuji odpuštění v některých věcích ohledem k víře za blbost. Nikdy bych neodpustil člověku, který mi vyvraždí rodinu a pod. Nevěřím na takovéto odpuštění.

je hlavně věcí pokory (víra by k ní měla vést). Mezi schopností odpustit a pokorou je přímá úměra. Za křivdou a neschopností odpustit vždycky stojí nějaké nároky, nějaké požadavky, které a priori vznáším (např. na svou velikost, svá práva, své vlastnosti...). Když se jich vzdám, tak přijde samovolně i odpuštění a svoboda.

Složité to celkem je, ale prakticky jde o to pochopit ten mechanismus, aby člověk poznal, za jakou "páčku" má zatáhnout, aby křivda zmizela.

Tak nestranný by rozhodl tak, že pravda je někde napůl, takže by lupič musel polovinu lupu vrátit. Kdo ví, jestli mu třeba nedlužila, že jo?

Nestranný se hlavně do tohoto nemontuje. Spíše ten co je moudrý a rozhodne tak ,aby ten co je vinnen tak musí zaplatit druhému tu škodu. A zjišťuje fakta,kdo je 100% vinnen.

Nestranný člověk se neplete do konfliktu dvou stran, které se ho netýkají. Negativní na tom je, že jeho nestrannost umožní agresorovi v agresi pokračovat a tedy ji stupňovat.
Lidové rčení "nehas, co tě nepálí" je sice rozumné, ale oportunní, neboť nezabrání šíření požáru.

nestranný by měl rozhodnout podle práva... tedy nestranit ani jednomu. Lupič by měl dostat trest podle práva (ne horší a ne lepší) a měl by být odsouzen k náhradě škody a přiěřené bolestné. Paní si zase nemůže nárokovat nějakou přehnanou milionovou částku, za to jak se ulekla a kolik si mohla vydělat kdyby se nelekla a nezbláznila z toho.

no stranit by měl tomu v právu, ne?
zjevně je to o tom, co si kdo předsatvujeme pod pojmem nestrannost

no teď jsi mě zaskočil, to mě nenapadlo že se to dá i takhle chápat. Anebo automaticky straním slabšímu a bezmocnějšímu. Anebo straníme dítěti nebo zvířeki, třeba pejskouvi pokud jsme pejskaři. To je pravda.

řekněme žeb ta stará paní toho zloděje majzla přes hlavu a on třeba spadl a zůstal ochrnutý.
Anebo ten zloděj by byla nějaká utrápená ženská s pěti dětmi, které doma řvou hladem a ta stará paní by byla nějaká milionářka která si ani nevšimne že ji zmizlo pár stovek.

stranit zamená nadržovat, tedy teď mi to teprve došlo. Když jsou sourozenci a matka straní rozmazlenému nejmladšímu a ten či ta starší musí doma po něm uklízet, vodit ho do školky a být s ním doma aby si něco neudělal. A když je doma binec, může za to ten či ta starší a mazánek je politován.

A ten starší si to nese celý živo tjako křivdu, protože si myslí že maminka stranila druhému sourozenci.
ale nemusí to být pravda. Tedy nemusela mu stranit, ale ten starší to tak vidí.

o ale to je v pořádku, nadržovat tomu, co je v právu, ne? .-)))

někde je těžké jednoznačně určit, kdo je v právu... zejména pokud ten co se cítí být v právu ubližuje druhým z titulu nastolení spravedlnosti.
Třeba taková restituce, jendi dostali a jiným vzali. Nic proti... nespravedlnost se stala... trvala, aby byla srovnána (někdy) jinou nespravedlností či zmatkem.

KOmu pak stranit? Třeba zámek v Jaroměřicích, koupil si ho v privatizaci někdo... pak se přihlásil původní majitel a fakticky chátrá protože není vyjasněno komu ten záek patří. Komu stranit? vlastně je to škoda

No, komu? .-))))

V případ zámku je to opravdu jedno, jen ať to jeden z nich dostane a opraví.

Tyhle Klausovy horečné privatizace napáchaly spoustu problémů.
Ten případ neznám a ani po tom netoužím. Třeba přijal původní majitel zámku za Protektorátu říšské občanství a tak propadl jeho majetek po válce po právu státu. Ten člověk ho v Klausově privatizaci odkoupil za pár babek jako spekulativní investici. Teď má neprodejný a chátrající zámek, možná zatížený hypotékami, ale odmítne ho darovat státu. A také stát ten zámek nechce, protože by ty hypotéky byly splatné .... co já vím.
Státy nefungují, byrokrati nepracují často tak, jak by si prostý občan přál.

No jo, ale co když každá z partají sporu tvrdí, že je v právu?

Tady, v Rak., jsem se setkal s dvěma bratry, ten o nějaký ten rok starší měl 85 let. A vedli spolu soudní procesy už půl století, které stály miliony (šilingů). Byla mezi nimi tak strašná nenávist, o jaké se píše snad jen v románech. Když onemocněl syn toho mladšího rakovinným nádorem mozku, tak ten starší radostí přímo jásal. Měj jsem z toho husí kůži. Nemusím samozřejmě psát, že oba byli katolíci, ten mladší praktikujícím katolíkem.

no a právě proto musí ten nestranný stranit tomu, co je v právu objektivně :-))

Jenže, zná někdo objektivní pravdu?
V tom případu těch bratrů, kteří byli statkáři na periferii Vídně, šlo o půjčku peněz v nouzi mladšího staršímu. Protože se to řešilo bez notářů a bez papírů, nešlo o gigantickou půjčku, tak mladší tvrdil že mu ten starší prachy nevrátil a ten starší tvrdil že ještě před onou spornou půjčkou pomáhal mladšímu penězi si udržet "nad vodou". Šlo o dobu po WW1, kdy v okleštěném Rakousku byla šílená hyperinflace. Peníze ztrácely přes noc nemalou hodnotu..

pučovat bychom měli vždy s vědomím, že ty peníze nedostaneme zpět a přežijeme to bez úhony :-))

Zejména mezi sourozenci a vzájemné podpoře v nouzi, že jo. ?

přesně tak

to je divný, většinou jsou přitžující i polehčující okolnosti. Měl by být nestranný vůči každému, což neznamená že nemůže s někým více soucitit. ale neměl by nadržovat ani jendé straně.

To není o nadržování. Ale vždy musí takový člověk (soudce) být na straně práva, tedy toho člověka v právu,automaticky.
A pak může hledat polehčující a přitěžující okolnosti.

to právo je psáno obecně a tedy by mělo platit na každého stejně. To chápu pod nestranností, že nestraní nikomu z titulu jeho postavení, věku či příbuznost se soudcemi etc.

???
To platí pro každého stejně.
Ale v případě sporu je zjevné, že většinou jen jedna strana to právo dodržela.
a tudíž .... a už nemám sílu to znova vysvětlovat .-)))

nechme toho. souhlasím.

Znáš zajisté i "šalamounův rozsudek". Geniální, zajisté, že?
Ondi, osobně také soudí a posuzuje, ale neodsuzuje. Někoho odsoudit bych nemohl, už kvůli nejistoitě skutkové podstaty líčené třetími osobami a konec konců i experty.
Jako příklad bych udal případ Kramný. Zabil, nebo nezabil? Lokální vyšetřovatelé všechno zpackali z náboženských důvodů a z nezájmu. Třeba je odsouzen nevinný člověk.

teď jsi mě zaujal. Proč z náboženských důvodů? nemáme informace, třeba nevinný je. Třeba to na něj hotel hodil aby se zbavil viny. To jsou kauzy, kdy opravdu to je věc soudů...a my můžeme stranit tomu nebo onomu aleto je taky všecko.

Proč z náboženských důvodů?
Byl přece ramadán a uni se nesmí dotknout mrtvoly.

Nejdříve se hledají důkazy a to už není nestrannost. Pak když se důkazy najdou vychází se z nich o trestu. Lupič tedy v tomto případě,pokud mu se dokáže vinna,tak dostane adekvátní trest,tedy v tomto případě už to není nestrannost. Nedokážu si představit že budu nestranný k oboum. Vždy v závěru, někomu ublizim a někomu dám za pravdu.

Souhlas, až na tu poslední větu s odpouštěním sám sobě. Tomu nerozumím.

V principu znamená slovo "odpouštění" prominutí zlého činu. To je podle mého názoru špatně, každý zlý čin má být přiměřeně potrestán. Trest má mít jak výchovný charakter, tak být varováním před postihem za zlý čin.

nestrannost není automaticky objektivnost, může být i přesně naopak. záleží na tom, jak to kdo pojme

Pokud se dědí podle zákona, je to naprosto řešitelné a vlastně předem dané

Problém vzniká jen v případě závěti, která dědictví rozděluje jinak než rovnocenně

Nestrannost znamená, že každá ze stran má k tobě stejně blízko (či daleko), protože nestojíš na straně ani jedné, na straně jejich zájmů, a proto umíš situaci zhodnotit nestranně, nezaujatě, objektivně. U soudců se například takový nestranný, neutrální postoj požaduje.

Ono je to dokonce tak, že někdy, když chce být někdo objektivní, musí stranit tomu, kdo je v právu