Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

stranit zamená nadržovat, tedy teď mi to teprve došlo. Když jsou sourozenci a matka straní rozmazlenému nejmladšímu a ten či ta starší musí doma po něm uklízet, vodit ho do školky a být s ním doma aby si něco neudělal. A když je doma binec, může za to ten či ta starší a mazánek je politován.

A ten starší si to nese celý živo tjako křivdu, protože si myslí že maminka stranila druhému sourozenci.
ale nemusí to být pravda. Tedy nemusela mu stranit, ale ten starší to tak vidí.

o ale to je v pořádku, nadržovat tomu, co je v právu, ne? .-)))

někde je těžké jednoznačně určit, kdo je v právu... zejména pokud ten co se cítí být v právu ubližuje druhým z titulu nastolení spravedlnosti.
Třeba taková restituce, jendi dostali a jiným vzali. Nic proti... nespravedlnost se stala... trvala, aby byla srovnána (někdy) jinou nespravedlností či zmatkem.

KOmu pak stranit? Třeba zámek v Jaroměřicích, koupil si ho v privatizaci někdo... pak se přihlásil původní majitel a fakticky chátrá protože není vyjasněno komu ten záek patří. Komu stranit? vlastně je to škoda

No, komu? .-))))

V případ zámku je to opravdu jedno, jen ať to jeden z nich dostane a opraví.

Tyhle Klausovy horečné privatizace napáchaly spoustu problémů.
Ten případ neznám a ani po tom netoužím. Třeba přijal původní majitel zámku za Protektorátu říšské občanství a tak propadl jeho majetek po válce po právu státu. Ten člověk ho v Klausově privatizaci odkoupil za pár babek jako spekulativní investici. Teď má neprodejný a chátrající zámek, možná zatížený hypotékami, ale odmítne ho darovat státu. A také stát ten zámek nechce, protože by ty hypotéky byly splatné .... co já vím.
Státy nefungují, byrokrati nepracují často tak, jak by si prostý občan přál.

No jo, ale co když každá z partají sporu tvrdí, že je v právu?

Tady, v Rak., jsem se setkal s dvěma bratry, ten o nějaký ten rok starší měl 85 let. A vedli spolu soudní procesy už půl století, které stály miliony (šilingů). Byla mezi nimi tak strašná nenávist, o jaké se píše snad jen v románech. Když onemocněl syn toho mladšího rakovinným nádorem mozku, tak ten starší radostí přímo jásal. Měj jsem z toho husí kůži. Nemusím samozřejmě psát, že oba byli katolíci, ten mladší praktikujícím katolíkem.

no a právě proto musí ten nestranný stranit tomu, co je v právu objektivně :-))

Jenže, zná někdo objektivní pravdu?
V tom případu těch bratrů, kteří byli statkáři na periferii Vídně, šlo o půjčku peněz v nouzi mladšího staršímu. Protože se to řešilo bez notářů a bez papírů, nešlo o gigantickou půjčku, tak mladší tvrdil že mu ten starší prachy nevrátil a ten starší tvrdil že ještě před onou spornou půjčkou pomáhal mladšímu penězi si udržet "nad vodou". Šlo o dobu po WW1, kdy v okleštěném Rakousku byla šílená hyperinflace. Peníze ztrácely přes noc nemalou hodnotu..

pučovat bychom měli vždy s vědomím, že ty peníze nedostaneme zpět a přežijeme to bez úhony :-))

Zejména mezi sourozenci a vzájemné podpoře v nouzi, že jo. ?

přesně tak

to je divný, většinou jsou přitžující i polehčující okolnosti. Měl by být nestranný vůči každému, což neznamená že nemůže s někým více soucitit. ale neměl by nadržovat ani jendé straně.

To není o nadržování. Ale vždy musí takový člověk (soudce) být na straně práva, tedy toho člověka v právu,automaticky.
A pak může hledat polehčující a přitěžující okolnosti.

to právo je psáno obecně a tedy by mělo platit na každého stejně. To chápu pod nestranností, že nestraní nikomu z titulu jeho postavení, věku či příbuznost se soudcemi etc.

???
To platí pro každého stejně.
Ale v případě sporu je zjevné, že většinou jen jedna strana to právo dodržela.
a tudíž .... a už nemám sílu to znova vysvětlovat .-)))

nechme toho. souhlasím.