Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jo když nic není, tak ani není co řešit. Proč by vlastně vůbec mělo něco existovat? To je náhodou dobrá otázka.

Na tuto otázku dal necroczar perfektní odpověď/návod/pod­mět v podobě dotazu pro "Ježíšova pěst" nebo jak to nazval.
Představ si že existuje pravidlo že "z ničeho nemůže nic vzniknout" , jenže kdybychom měli to nic , tak by to stejně nic nebylo, protože to nic má pravidlo, že z něho nic nemůže vzniknout, ale tím pádem to už není nic protože je tu něco a to je to pravidlo.
A teď jsme u otázky, kde se tu to pravidlo vzalo? Kdo ho nastavil.
Takže nic prostě už z principu existovat nemůže.

Vždyť taky píšu obecně o něčem (existujícím), ať už by to mělo být cokoliv (hmota, duch/Bůh, princip/pravi­dlo...)

žadné když nic není není

Kromě toho stojí za povšimnutí, že takovou otázku dovede vznést jen bytost disponující vědomím sebe sama, protože spolu s uvědoměním si sebe sama dochází k uvědomění si faktu existence jako takového. Poznání "jé hele, já existuju!", vede komplementárně zároveň i k poznání "jé hele, ono všechno to kolem mě existuje!". Dochází tu k rozdělení na subjekt a objekt, já a ne-já, kdy se oddělíš od objektu a přestane tak platit nevědomá jednota či identita mezi tebou a objektem. A toto rozdělení/oddělení vede k poznání faktu existence nejen ohledně samotného subjektu (tj. sebe samého), ale zároveň i ohledně objektu (světa kolem). Spolu s poznáním či prohlédnutím "já jsem!" dochází současně i k poznání "ne-já je!". Tyhle skutečnosti jsou významné pro pochopení stvořitelských mýtů.