Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To právě že člověk přišel až na konec, poslední v řadě všeho stvořeného, což se podobá na evoluční vývoj.

ad kroky:
.."To právě že člověk přišel až na konec, poslední v řadě všeho stvořeného, což se podobá na evoluční vývoj"..
stvoreny je Buh, nikoliv clovek..

Když ale do čeho se člověk vyvýjí co když do Boží existence ?

ad kroky:
.."do čeho se člověk vyvýjí, co když do Boží existence?"..
dle meho by po cloveku moudrem mel v idealnim pripade prijit clovek neverici

stvořený Bůh jsou jen lidské představy a metafory.

ad ratka:
.."stvořený Bůh jsou jen lidské představy a metafory"..
presne tak, koncepty Boha jsou jen lidske konstrukty - pro pochopeni abstraktniho pojmu jako je Buh apod. jsou metafory de facto nezbytne..

samozřejmě, pro duchovní můžeme používat jen duchovní prostředky eventuelně obrazy, příběhy či rituály.

ad ratka:
to musime pouzivat pro cokoliv neexistujiciho..

No víc indicií na Zemi a více mýtu a atd. různých civilizací a kultur, je o mimozemšťanech, které si lidi uctívali jako bohy. Pokud tady máme mýt o Bohu, tak stejnou váhu mají mýty o bozích.

Mimochodem :
I v Bibli je takový popis příchozích z nebe.(Ezechiel)

souhlas, mýty hodně souvisí s tradicí a zvyklostmi daného národa a kultury. Takže souhlas. Skrze mýtus se daný národ identifikoval.

Třeba Přemyslovci měli mýtus o Přemyslu Oráči, který byl povolán Libuší vládnout na velkým národem (parafrázuji), josu to staré příběhy... které stmelovali společnost a zprostředkovali identitu.

Příběh o Oráči je spíš pověst než mýtus, ačkoli nevím, jak k němu Přemyslovci přistupovali (spíš je to ale svým charakterem pověst). I když jsou si pověst a mýtus velice příbuzné, tak přesto je mezi nimi pár významných rozdílů, viz odkazy na wikipedii. Tu funkci takové pověsti jsi vystihla dobře, vybudit lásku či pozitivní vztah ke své zemi, národu, městu apod. a zprostředkovat identitu (my jsme Češi po Čechovi...) a tím stmelit společnost a propojit jí s jejím životním prostorem.
Mýtus naproti tomu spíš vyjevuje existenci jakéhosi přírodního či kosmického řádu (i v souvislosti se zemí, národem, městem...), cyklických dějů, životních či vývojových fází apod.