tvrdíš, že každý živočišný druh, který získá vědomí sebe sama,
se nutně stane „religiózním druhem“.
Z vědomí sebe sama automaticky neplyne náboženství.
Sebeuvědomění je psychologický jev (schopnost reflektovat vlastní
existenci).
Náboženství je kulturní a sociální konstrukt (soubor symbolů, rituálů a
představ).
Historicky existují i nenáboženské filozofie (např. starý čínský
taoismus v rané podobě, buddhismus v ateistických školách, moderní
sekulární humanismus), které jasně ukazují, že vědomí sebe sama nemusí
vést k „religióznímu“ směřování.
Takže ten „univerzální zákon“, který předpokládáš („každý
sebevědomý druh = náboženský druh“), je ve skutečnosti jen domněnka
vydávaná za nutnost – závěr, který z výchozích předpokladů
nevyplývá. 
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
1
1